46. ᴘᴜsᴀ

167 7 0
                                    

Pohled Taehyunga:

S Kookiem není něco v pořádku. Je to divný, oba dva vypadali, tak nějak zaraženě. Asi se jim něco stalo. Zkusím se ho na to zeptat. ,,Hyung, stalo se něco?" Opatrně se ho zeptám. ,,Ne, nic. Co by se mělo stát?" Odpoví mi na to chladně. Je pravda, že když má problém, nechce to říct. Třeba, když měl natažený palec na noze, tak s tím cvičil asi další týden, co ho to bolelo. Ještě, že to Namjoon zjistil a pak s ním Jin jel do nemocnice na rentgen. ,,Kdyby se něco stalo, klidně mi to můžeš říct, jo?" Řeknu mu. ,,Jasně, neboj" odpoví mi.

Pohled Kookieho:

Nechci mu to říkat, protože vím, že by to řešil nebo dělal kolem toho povyk. Mám ho rád, ale občas se mu nechci svěřit. Když jsme sjeli tobogán uviděl jsem Mi, jak se s Jiminem dost baví. Smáli se spolu. Čekali tam na nás. ,,Ah- tady jste" řekne Jimin. ,,Kookie, jedeš teď se mnou?" Zeptá se mě Jimin narovinu. ,,Jasně" odpovím. Když jsme viděl, jak se Mi baví s Jiminem, udělalo se mi dobře, už jsem nebyl v tranzu. Cítil jsem se jako před tím. ,,Tae, jedeš se mnou" řekne Mi a vezme Taeho za ruku. Táhne ho nahoru k tobogánu. Vezmu kruh a řeknu Jiminovi ať jde za mnou.

Pohled Namjoona:

Mezitím co oni se bavili na tobogánech, já a Jin jsme se rozhodli někam jít. Nebyl tu jen aquapark. Bylo tu více věcí. Třeba taková menší ptačí oblast. Jsou tam rostliny stromy ptáci a teplo. Jop, přesně tam jsme šli s Jinem. Právě teď jdeme po uličce a kocháme se. Mám hrozný nutkání Jina chytit za ruku, ale nedokážu to. Bojím se jeho reakce. Ano, jsme spolu, ale jsme stydliví pár, takže se nelíbáme ani se moc nedržíme za ruce. Je tu moc hezky. Najednou se Jin zastavil.

Pohled Jina:

Všiml jsem si, že mě Joonie chce chytnout za ruku. Chtěl jsem mu to usnadnit, ale nic mě nenapadlo. Pak jsem uviděl, tak hezké místo na romantiku. Byla tam lavička a krásný výhled. Zastavil jsem se, protože mě něco napadlo. Vzal jsem Jooniho za ruku a pomalu jsem ho táhl k lavičce. Vypadal dost překvapeně a zařazeně. Když jsme došli k lavičce, pomalu jsme si sedli a a já jeho ruku vzal do mích obou rukou. ,,Joonie~, miluju tě hrozně moc. Tak moc, že bych k vůli tobě udělal všechno. Jsi pro mě všechno. Chci s tebou žít dokonce svého života. Ty jsi moje malá a roztomiloučká koala, kterou musím chránit, za jakýkoliv okolností. Když jsem s tebou, cítím se bezpečně, šťastně atd. Miluju tě a vždycky budu" řeknu mu. Neumím tyhle milostný příběhy. Vypadal zaraženě a šťastně. Vypadal, jakože se za chvilku rozbrečí. ,,Já tebe taky miluju. Chci s tebou strávit zbytek života. Mýt rodinný dům, třeba i děti. Jsi moje všechno" řekne mi Joonie. Na tohle už se neovládnu. Dám mu malou pusu na pusu. Byla trochu jako dětská, ale to nevadí. Byl zařazený, vůbec nic nechápal. Vypadal hrozně roztomile. Vstal jsem z lavičky a podal mu ruku. ,,Pojď, měli by jsme se k nim vrátit" řeknu mu. On se zvedne z lavičky a chytne mě za ruku. Pomalu jdeme k ostatním.

Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?Kde žijí příběhy. Začni objevovat