Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

66. ᴘᴏčᴋᴀᴛ, ᴄᴏ?

,,Všechno to začalo už dávno" řeknu jim. Najednou se Kookie zvedne od stolu a bez jediného slova odejde do svého pokoje. A trochu bouchne dveřmi. ,,Nevíte, co mu je?" Zeptám se jich. Nikdo to nevěděl. ,,Co nám tedy musíte říct?" Zeptá se nás Yoongi. ,,No...um..." Začne trochu nejistě Tae. ,,Já si jdu sednout, řekne vám to Tae a Jimin" řeknu a sednu si na místo, kde před tím seděl Kookie. ,,No...já..." Začne ze sebe koktat Tae. ,,Chodíme spolu" vyhrkne najednou Jimin. ,,Počkat, co?!" Zeptá se nejistě Jin. ,,Vemte to od začátku" dodá zase Jin. ,,No od začátku úplně ne, jen jak jste to zjistili" dodá Joon. Já se kouknu na stůl a uvidím, že Kookie nic nesnědl. Neměl ani špinavé hůlky. Měl by něco sníst. Tvrdě pracuje a potřebuje do svého těla něco dostat. ,,Pardón, že vyrušuju, ale Kookie nic nesnědl. Chci mu to donýst do pokoje. Měl by něco sníst, navíc, ten příběh už jsem slyšela" řeknu a vstanu od stolu a mrknu na Taeho a Jimina. ,,Dobře" odpoví všichni jednohlasně. Na to se trochu zasmějeme a já jdu pak do kuchyně, kde začnu hledat tácek. Když ho konečně najdu, přijdu zase ke stolu a bandám tam Kookovo jídlo a pití. Následně se i s táckem plného jídla vydám do Kookova pokoje. ,,Kookie?" Zeptám se ho. ,,Hm..." Odpoví na to. ,,Můžu do vnitř?" Zeptám se ho. ,,Hm..." Odpoví na to. Beru to jako souhlas a otevřu dveře. Hned jako první pohled se mi naskytne na Kookieho, který sedí na posteli, zády ke mně. Pomalu dojdu k němu a tác položím vedle něj, ale tak aby se nic nerozsypalo. ,,Měl by ses najít" řeknu mile a ukážu na tác. ,,Nemám hlad" odsekne Kookie. ,,Co je ti?" Zeptám se opatrně a se zájmem v hlase. ,,Nic" odsekne zase Kookie ale pak sklopí pohled. ,,Něco se děje. Řekni mi co, chci ti pomoct" řeknu a sednu si vedle něj. ,,To neřeš" řekne mi Kookie. ,,Vždycky to jde" odpovím mu. Následně položím moji ruku na jeho záda a jemně se ho snažím hladit. Nevím co mu je, ale vím, že ho něco trápí. Že by mu vadilo, že Tae chodí s Jiminem a nebo, že Jimin chodí s Taem? Nebo něco úplně jiného? ,,Ale teď to nejde" řekne Kookie se smutkem a trochu naštvaností v hlase. ,,Ale jde, jen mi řekni, co ti je" řeknu. ,,Ne!" Zařve trochu Kookie a rychle si stoupne před postel. ,,A proč ne?! Proč mě nenecháš mi ti pomoct? Ty mi nevěříš?" Zeptám se ho a trochu zvíším na něj hlas. I když to dělám hrozně nerada. ,,Prostě ne! Měla by jsi jít pryč" Zařve trochu Kookie ale i kromě naštvanosti jde slyšet v jeho hlase i smutek...