Tʜɪs ɪs ᴅʀᴇᴀᴍ?

70. ᴋᴏɴᴇᴄ

O 2 týdny později:

,,Mi, fakt musíš odjet?" Zeptá se mě Jimin. ,,Jo, musím. Musím za rodinou a musím do školy" odpovím mu. ,,Ach jo" odpoví a obejme mě. ,,Mi, máš už to všechno nachystané?" Zeptá se mě Joonie. ,,Jo mám, už jen čekám na odvoz" řeknu a usměju se. ,,Pojď sem" najednou se zjeví Jin a obejme mě. Nechápu, jak se tam vzal. ,,Už by tu měli být, takhle nestihnu letadlo" řeknu a dál se koukám do silnice, jestli nejede auto, který mě má odvést. ,,Klid, oni určitě za chvilku přijedou" uklidní mě Tae. Potom tam přijdou všichni a postaví se vedle Taeho. ,,Ahhh- tady jsou" řeknu a vemu kufr s mými věcmi. Pomalu dojdu k tomu autu a pak se těšte před ním se zastavím. Musím se s nima rozloučit. Sice si můžeme psát, ale to nebude ono. Rychle se obrátím a skočím na ně. Všichni jsme se sbalili na zem. Divím se, že jsem se trefila tak, aby jsem je povalila všechny. ,,Budete mi chybět" řeknu a ještě víc se na ně přitisknu. ,,Nám budeš taky chybět" řekne Hobi. ,,Tak si to tam uži a všechny pozdravuj" řekne Yoongi. ,,Lidi, nechcete vstát. Mi měla by jsi jít, aby jsi stihla letadlo" řekne Joonie. ,,Jo, jasně. Promiň" řeknu a vstanu. Všichni se postaví na nohy. Ještě jednou se obejmeme a něco málo si řekneme. Potom se vydám k autu a dám kufry do kufru. U sebe si nechám jen malý batůžek, ve kterém mám to co potřebuju. Např: peněženku, pas, mobil, klíče a nějaký blbosti, kdybych se nudila. ,,Můžeme slečno?" Zeptá se mě řidič. ,,Ano" odpovím a ztáhnu okénko dolů a následně jim začnu mávat. Auto se pomalu rozjede a já vidím, jen, jak několik postav mizí v dálce. Bylo mi trochu smutno, už jak jsem odjela. Sice se ještě uvidíme, ale Bůh ví, za jak dlouho. Už teď mi hrozně chybí. Ale taky jsem trochu šťastná. Mám smíšený pocity. Konečně uvidím sestru a mamku a Loonie. Moc mi chybí... Když už těch několik postav zmizelo v dálce, zatáhla jsem okénko a koukla jsem na mobil. Už mi chodili esemesky od všech. Bylo jich hrozně moc. Některé jsem si přečetla a odepsala. Když jsem odepisovala na poslední zprávu, začal mi někdo volat.

Crrr...Crr...

Rozezní se celým autem moje vyzvánění. ,,Ahoj mami" řeknu, když zvednu hovor. ,,Ahoj broučku, tak co? Jak to jde? Už jedeš?" Zasypala mě otázkama. ,,Všechno je v pohodě. Už jedu, už jsem skoro u letiště" řeknu ji a usměju se, i když vím, že to nemůže vidět. ,,Skvělé" řekne. ,,Jo, to jo" odpovím a pak je dlouhé ticho. ,,Počkej, mám hovor, pak to zavolám" řekne mi a hned to típne, takže jsem nestihla odpovědět. Já jsem mezitím dopsala tu zprávu a odeslala ji. Asi o minutu později mi zase zavolala. ,,Ahoj broučku. Zase... Hele mám pro tebe skvělou novinu..." Řekne. ,,Jakou?" zeptám se.

×××

,,Otočte to!" Křiknu trochu na řidiče. Ten to hnedka otočí a jedeme zpátky. ,,Děkuju" řeknu a vystoupím z auta. Z kufru auta si vytáhnu kufry a běžím do domu. Když jsem přišla, viděla jsem, jak sedí u stolu a nic nedělají. Jen koukají. Vypadá to, že přemýšlí nad tím, co dělat. Kufry nechám v předsíni a boty odhodím pryč. Nic z toho mě teď nezajímá. Rychle běžím do kuchyně a obejmu prvního koho uvidím a sedí na kraji. Zrovna to byl Kookie. ,,Mi, co tu děláš?" Zeptá se mě Jin. Kookie byl z toho v šoku. ,,Něco sis zapomněla?" Zeptá se Jimin. ,,Máma mi volala a řekla mi, že domluvila, že u vás můžu zůstat. A z mý školy mi budou volat, takže se budu učit online. Takže nic nezmeškám" řeknu s nadšením v hlase. ,,To je úžasné" řekne Hobi a pak všichni vstanou a obejmou mě. ,,Hrozně si nám chyběla" řekne Yoongi. ,,Už tě nikdy neopustíme" dodá Tae. Po chvilce jsme se odtáhli a pak ke mě přišel Kookie a políbil mě. To jsem nečekala, ale líbilo se mi to.

Nikdy nevíte, co se stane. Proto bojujte za svými sny, i kdyby to byla totální kravina.

KONEC!!!