AGAINST THE WORLD [JBFF]

4.

Harper

Celý večer jsem přemýšlela. Stále jsem nemohla uvěřit tomu že jsem se s ním vážně líbala. A jak jak by to dopadlo kdybych se neodtáhla. Měla bych s ním něco?

Skoro jsem nespala. Nebo spíš vůbec. Prostě mě to téma strašně chytlo a já napsala jen chvilinku.

Oblékla jsem a vyčistila zuby. Sešla jsem dolu po schodech kde jako obvykle už seděla moje rodina a snidala.

"Zlato nechceš zůstat doma? Jsi celá bledá a máš kruhy pod očima. Není ti zle?" Zeptala se Starostlivě mamka.

Bylo mi blbě. Motala se mi hlava a byla jsem unavená. Ale do školy musím. Nemůžu meškat kvůli mé prkotině.

"Ne je mi dobře. Děkuju." Falešně jsem se usmála a sedla si ke stolu. Mamka před nás dala jídlo a Logan s tátou se do toho hned pustili ale já neměla chuť. Přes tu bolest hlavy jsem prostě neměla chuť na nic.

"Harper co to bylo včera za kluka co tě vezl domů?" Zeptala se s úsměvem máma. Strašně touží po tom, abych si už někoho našla. Ano. Měla jsem kluka. Ale byli jsme spolu do mých 16 a pak jsme se prostě rozešli.

"Nikdo. Jen...jeden kluk." Řekla jsem a ona na souhlas přikývla.

"Zlato opravdu ti je dobře? Proč nejíš?" Podala mi další otázky a já se zvedla od stolu.

"Mami je mi fajn prostě jen nemám hlad." Řekla jsem a šla se obout.

"Ahoj." Řekla jsem a vyšla z baráku do školy.

Cesta byla ještě delší než obvykle. Nebo se mi to alespoň tak zdálo. Je to tím že nemám vůbec do ničeho energii. Hned co jsem došla do školy se kolem mě začalo motat zase několik mých kamarádek ale dlouho jsme se nabavili. Hned jsem totiž došla do třídy kde jsem se později nějak snažila vnímat hodinu. Ale vůbec to nešlo. Chtělo se mi tolik spát ale zároveň mě probouzela bolest hlavy a pálivost očí. A navíc. Nemůžu spát při hodině. To přeci nejde.Hned co zazvonilo jsem se sebrala a odešla na chodbu. Snad mě procházení se po chodbě alespoň nějak probere.

Po asi třech minutách chození to začalo být ještě horší. Začalo mi pískat v uších a hluk z chodby mojí hlavu zrovna neutišoval. "Ahoj Harper." Ozvalo se za mnou. Hned co jsem se otočila zjistila že je to Justin. Po tom včerejšku s nim úplně nechci mluvit.

"Ahoj." Řekla jsem tiše.

"V pohodě?" Zeptal se ale já neodpověděla.

Zatmělo se mi před očima a začali se mi třást nohy.

"Harper je vše v pořádku?" Zeptal se znovu ale já přestala vnímat. Jsem strašně unavená...

Justin

"Harper je všechno v pořádku?" Zeptal jsem se znovu a všiml si že se jí podlamují kolena.

Pak se ale zastavila. Chvíli jen tak stála ale pak začala padat. Rychle jsem si stoupl za ní a chytl jí pod rukama. Všichni na mě koukali a já toho využil. Když uvidí hodně lidí že se oni starám tak mi lépe uvěří v to že o ni mám zájem a pak se rychleji nechá sbalit. Zvedl jsem ji do náruče a pomalu jí odnášel ven ze školy.

Třeba je už mrtvá. Řekl jsem si v hlavě.

Podíval jsem na ni ale potichu se jí nadzvedával hrudník.

Ne. Ještě žije. Řekl jsem si znovu pro sebe a otevřel auto.

Položil jsem jí na zadní sedačky a zavřel. Sám jsem oběhl auto a posadil se za volant. Nastartoval jsem, a vyjel k jejímu domu.