AGAINST THE WORLD [JBFF]

3.

Justin

"A nezapomeňte na to že potřebuji do pátku aby jste mi odevzdali všichni vaše eseje. To platí hlavně pro vás, pane biebere." Řekla učitelka a já nad tím jen protočil očima. Už mě s tou esejí začíná srát. "Tak zase za týden drazí vysokoškoláci." Řekla a odešla ze třídy. Já se hned po zvonění rozešel ke střední. Potřebuju jí sbalit a přetáhnout co nejdřív. Proto není čas ztrácet čas.

Došel jsem až k její třídě a začal se dívat po chodbě. "Ehm...Justine?" Ozvalo se najednou za mnou. Otočil jsem se a podíval se kdo to je. Byla to ona. "Co tu chceš?" Zeptala se jednoduše. "Tebe." Řekl jsem a přitáhl si jí za boky. Byla docela zaražená. Neustále se nervózně dívala po chodbě na pohledy všech ostatních. "Promiň ale opravdu tě neznám ráda bych ti pomohla ale sám si řekl ať tě nechám." Řekla a sundala si moje ruce z jejích boků. "Zapomeň na to co jsem řekl. Byla to hloupost." Snažil jsem se vymluvit.  "Jenže to nejde. Co když je to pravda? Co když se ti mám opravdu vyhýbat?" Zeptala se. "Tak mě nech ti dokázat že jsem se zmýlil." Řekl jsem a ona se zamyslela.

"Fajn." Řekla po chvilce ale stále byla nervózní. "Dobře tak po škole tě vyzvednu." Řekl jsem a pomalu odcházel. Tak tohle by šlo. Myslel jsem že to s ní bude náročnější. Ale jak tak koukám tak ta sázka možná bude splněná ještě dřív než jsem čekal.

Harper

Hned co to dořekl tak odešel. Bože co jsem to udělala? Jsem tak pitomá! Měla jsem mu říct ne. Nemůže se ze dne na den chovat takhle mile bez nějakého důvodu...nebo snad Jo?

"Ahoj."  Pozdravila mě Madison. "Ahoj." Pozdrav jsem jí opětovala a mile se na ni usmála. "Ty ses bavila s Bieberem?" Zeptala se udiveně a otevřela svou skříňku. "Ehm Jo...pozval mě...ven." Řekla jsem a sama sobě jsem se snažila nějak namluvit že to není rande. "Aha. Ale doufám že víš kdo je zač." Řekla a zvedla obočí. Bylo na ní znát že se jí to moc nelíbí a že se o mě i bojí. "Jo je to v pohodě. Nemusíš se bát. S debilama mám zkušenosti." Řekla jsem a obě jsme se uchechtly.

——

Sedla jsem si na schod před školou a čekala na něj. Po chvíli se ze zatáčky vytočilo nádherné luxusní auto v kterém seděl. Nevěřícně jsem seděla na schodě a koukala na to auto. "Harper! Nastup si! Na co čekáš?" Zasmál se a já se rozešla k autu. Tak na tohle balí holky?

Sedla jsem si do auta a připoutala se. Justin mezitím nastartoval motor a vyjel. "Tak kam chceš jít?" Zeptal se a podíval se na mě. "Popravdě? To tu ještě moc neznám." Řekla jsem a podívala se z okna. "Tak fajn. Tak tě tady provedu." Řekl a usmál se.

Po chvíli se auto zastavilo a on beze slova vylezl z auta. Hned jsem vylezla tedy taky a šla rovnou za ním. "Kde to jsme." Zeptala jsem se se smíchem. "Vítej v Little Tokyo!" Zakřičel trochu a rozpažil se. Zasmála jsem se a doběhla ho. Bylo to tu opravdu krásné. Všude to tu bylo hozeno do jedné tématiky a za baráky byla zavěšena šňůrka která má sobě nesla stovky lampiónů. Mohla bych rozhodně říct že za tmy je to tu romantický.

"Budeš si chtít dát tady jídlo?" Zeptal se po asi hodině procházení se po tomhle zdejším 'Tokyu'. "Ehm...určitě by to bylo velice zajímavé tu něco ochutnat ale nemám hlad." Řekla jsem a on pokroutil hlavou na souhlas. "Tak to je fajn. Stejně tu jídlo nemám rád." Řekl a oba jsme se zasmáli.

Potom co jsme se prošli Little Tokyem, mě Justin vzal ještě do zdejšího Disney parku, prošli jsme se po chodníku slávy, pak mě provedl ještě po nějaké slavné pláži a následovně nám koupil v McDonaldu jídlo.

Už se začalo stmívat a mi se stále procházeli po městě. Ale potom už nás začali bolet nohy a nasedli jsme do auta.

Po asi třech minutách jízdy mi položil ruku na koleno a jemně mě palcem hladil. Bylo mi to tak nějak jedno. Proto když si toho všiml začal jet rukou čím dál víš až byl úplně u třísla. V tu chvíli jsem mu ruku shodila ale on jí tam se smíchem znova vrátil. Uchechtla jsem se a ruku jsem mu opět shodila. Jenže on nepřestal.

"Můžeš přestat?!" Řekla jsem se smíchem a podívala jsem se na něj. "Ne. A mám proto dva důvody. Ten první je že mě to prostě baví a chci tam tu ruku mít, a ten druhý je zas protože si roztomilá když se zlobíš." Řekl a usmál se. "Tak s tím prostě přestaň protože nechci aby na mě šahal někdo který je přede mnou strašně utajený." Řekla jsem a otočila se zpátky k oknu.

"Tak fajn. Jmenuju se Justin Drew Bieber. Je mi 21 a chodím k vám vedle na vysokou. Jsem jedináček. Miluju špagety a svoje auto. Žiju ve vile a jednou až dochodím vysokou chci vypadnout z tohohle města. Mám fakt velký cíle." Řekl a já jsem pozorně poslouchala. Byla jsem ráda že mi něco o sobě řekl. Alespoň teď není tak utajený. Chvilku jsme oba mlčeli ale pak mi na stehně zase přistála jeho dlaň. Zasmála jsem se a podívala jsem se na něj pohledem 'jako fakt?'. "No co. Můžu. Už nejsem cizí. Víš o mě to co vědět potřebuješ." Řekl a já se jen usmála.

"Nápis Hollywood. Nikdy jsem ho takhle neviděla. Vždycky jen ve filmech." Řekla jsem potichu když jsme kolem projížděli a více sklonila hlavu abych na něj viděla. "Tak proč na něj nevidět z blízka?" Zeptal se Justin a někam odbočil. "Cože?" Zeptala jsem se nechápavě. "Vemu tě tam." Řekl. "Justine to nejde. Je to tam hlídaný. Nebo snad ne?" Řekla jsem zas já a on se na mě jen krátce podíval. "Jo je ale já znám cestu kterou si nikdo nevšimne že jsme tam nebo že jsme tam někdy byli." Odpověděl a začal vyjíždět po nezabetonovaném kopci.

Asi za dvě minuty jsem měla ten Hollywood přímo na dosah. Justin zastavil asi o 20 metrů dál a já okamžitě vystřelila z auta. Byl opravdu obrovský. Ještě větší jak jsem si ho představovala. Ale to co jsem viděla bylo daleko větší jak ten nápis...

Když jsem se podívala dolů viděla jsem něco neuvěřitelně krásného. Bylo vidět na celé LA a ještě krásnější to bylo když zrovna zapadalo slunce. V nějakých částech už začali rozsvěcet umělá světla a bylo to vážně perfektní.

Potom jsem za sebou ucítila Justina. Cítila jsem jeho dech na své kůži. "Je to tu krásné. Děkuji že si mě sem vzal." Poděkovala jsem a otočila jsem se k němu. Ale on bez jediného dalšího slova přitiskl své rty k těm mým. Byl to povznášející pocit a já se nechtěla odtrhnout.

Omotal si ruce kolem mého pasu a já mu položila dlaně na tváře. Lehce zkousl můj spodní ret a já mu zavzdychala na rtech. Ale pak mě něco v hlavě zase přecvaklo a mě to došlo.

"Nechci být jak ostatní holky." Odtáhla jsem se s těmito slovy. "Odvez mě prosím domů." Šeptla jsem a odešla k autu.