AGAINST THE WORLD [JBFF]

7.

Justin

Probudil jsem se na hlasitý smích. Podíval jsem se a nade mnou stálo asi pět lidí kteří si mě fotili. Proč? To jsem tak okouzlující?

Podíval jsem se vedle sebe a všiml si Harp která měla hlavu na mé hrudi a spokojeně spala. "Vypadněte!" Prskl jsem potichu abych jí nevzbudil. Ale oni pořád stáli s Mobily nad námi. "Vy jste mě neslyšeli? Kurva vypadněte!" Řekl jsem znova naštvaně a zvedl se z postele. Otevřel jsem dveře a  všem přikázal ať odejdou. "Notak Justine. Byla to jen sranda." Zasmál se jeden z nich. "Možná pro tebe." Zamumlal jsem a zavřel za nimi.  "Kreténi." Řekl jsem si pro sebe a prohrábl si vlasy

Přešel jsem ke skříni kde jsem vytáhl čisté černé tričko a roztrhané kalhoty. Oblékl jsem se a šel si do koupelny vykonat ranní hygienu. Potom jsem se přemístil do pokoje kde Harp pořád spala. Posadil jsem se vedle ní. "Jde mi to s tebou rychleji než jsem čekal." Šeptl jsem a škodolibě se na ni usmál.

V tu chvíli se mi rozvoněl mobil. Rozešel jsem se ke stolu a podíval se na mobil kdo mi volá. Táta? Co se děje. Zvedl jsem to a přiložil si telefon k uchu. "Tati?" Řekl jsem překvapeně do telefonu. "Justine potřebuju aby si tu do večera byl. Máme problém." Řekl v rychlosti. "Cože? Jaký? Já nemůžu odjet. Ani nemám jak. Auto mám ve vile v garáži." Řekl jsem a dohodil rukama. "Fajn nechám ti poslat auto. Ale prostě sem musíš přijet. Teda alespoň jestli je ti cennější život než nějaká děvka." Prskl a já se trochu pousmál. "Fajn do večera jsem tam." Řekl jsem a s těmi to slovy to taky típl.

"Justine?" Zamumlala Harper která si zrovna mnula oči. "Bože promiň. Nechtěl jsem tě vzbudit." Omluvil jsem se. "Ale ne, neomlouvej se. Stejně bych už neusnula." Řekla a po chvilce si zívla. "Děkuju že si mě večer neodkopl." Uchechtla se a začala si hrát s pramenem vlasů. Posadil jsem se vedle ni a lehce jí pohladil po ruce. "Nikdy bych tě neodkopl." Řekl jsem. Haha kecám. Zneužiju tě a až ti to konečně dojde, budeš mít kulku v hlavě. Řeklo moje podvědomí a já se nad tou myšlenkou pousmál. "Věřím ti." Řekla a já kývl na souhlas a znovu se zvedl a jen tak se procházel po místnosti.

"A ty musíš dneska odjet? Proč?" Zeptala se potichu. Ona to slyšela?Kurva co teď.... "Tátovi se něco stalo a odvezli ho do nemocnice." Rychle jsem něco vymyslel. "Aha to je mi moc líto Justine." Řekla a nasadila tragický výraz. V duchu jsem se trochu zasmál.  "Ale ne. To nemusí. Bude v pohodě." Uklidnil jsem ji a ona na souhlas kývla. "Budeš chtít pak vrátit mikinu?" Zeptala se mě opatrně a ukázala na ni. "Ehm nějak na to nespěchám ale jestli chceš tak klidně." Řekl jsem a krátce se usmál. "Fajn tak já ti jí dám později. Protože teď zrovna nemůžu už pod tím nic jiného nemám takže.." Řekla a chtěla projít kolem mě jenže já si jí v rychlosti přitáhl za pas k sobě. "Fajn. Změnil jsem názor. Spěchám na to." Zasmál jsem se a ona taky. "Tak nespěchej. Třeba jsem ještě panna." Zasmála se. "No tak to nejsi. Máš zkušenosti. Je to poznat jenom třeba na tom jak líbáš." Řekl jsem a ona se usmála. Dala mi krátkou pusu na líčko a nějak se vymotala z mého sevření.

"Uvidíme se na snídani." Řekla a zmizela za druhou stranou dveří od pokoje. Pokroutil jsem hlavou a zasmál se. "Ty jsi šukal s Collins!?" Skoro vyrazil dveře Mike a vyjekl na mě. "Cože? Ne. Ještě ne." Zasmál jsem se a on na mě udiveně Koukal. "Jak si to vůbec můžeš myslet?" Zeptal jsem se s širokým úsměvem. "Slyšel jsem vás. Ještě s dvouma klukama jsme stáli za dveřmi." Zasmál se a já s ním. "No a prostě podle toho jak jste se bavili jsme si mysleli že už jste spolu spali, což by bylo taky celkem dost divný protože jsem tu večer spal taky." Uchechtl se a já se jen krátce usmál.

"Jdu na snídani." Řekl jsem asi po půl hodině a zvedl se z postele. Mike na to kývl a dál se věnoval telefonu. Vyšel jsem na chodbu a rozešel se rovnou k jídelně. První co mě tam zajímalo, bylo jídlo. Nandal jsem si na talíř tousty a nějaký zeleninový salát.

Pak jsem se podíval po jídelně a všiml si Harp která na mě koukala se širokým úsměvem. Taky jsem se na ni usmál a posadil se k našemu stolu. Kluci tu ještě nebyli. Prostě jsem měl hlad tak jsem přišel dřív. Od včerejšího oběda jsem nejedl.

Pak jsem si ale koutkem oka všiml jak se Harp zvedla od svého stolu a společně se svým talířem jde ke mě. Zvedl jsem hlavu od jídla a podíval se na ni. Usmála se a sedla si vedle mě. "Co...co tu děláš?" Zeptal jsem se s úsměvem. "Nic. Chci být s tebou. Dneska se s holkama nedá ani trošku bavit. Myslí si že jsem s tebou spala." Řekla a usmála se. Je tak nádherná když se směje. Řeklo moje podvědomí a já nemohl uvěřit tomu že jsem si to vážně řekl. Notak. Je to jen úsměv. Nic víc.

"No z části mají pravdu." Zasmál jsem se a podíval se jí do očí. " Jo to Jo ale oni myslí že jsme spolu měli sex." Řekla a sklonila hlavu. Upřímně? Nečekal jsem že to řekne takhle v pohodě. "Ale mě by to nevadilo." Řekl jsem a nasadil široký úsměv. "Tobě možná ale nevím jak bych to vysvětlovala." Řekla a strčila si jedno sousto do pusy. "Proč řešit ostatní? Jen ty a já." Usmál jsem se a pohladil jí lehce po bradě. Usmála se a dál se věnovala svému talíři.

Pomalu jsem dal svou ruku pod stůl a propletl si prsty s tou její. Chvíli váhala, ale potom můj stisk opětovala. Podíval jsem se jí do očí a jediný co jsem viděl byl zmatek topící se v krásně zeleno-hnědé barvě. Má hezké oči. Ale já mám hezčí.

"Motáš mi hlavu víš to?" Šeptla a dál se na mě dívala. "A ty zas mě. Víš to že?" Řekl jsem stejně hlasitě.

"Musím jít." Řekla po chvilce a zvedla se ze židle. "Počkej.." řekl jsem ale ona už bez jediného nepatrného otočení či odpovědi utíkala pryč z jídelny. "Co s ní je?" Zeptal jsem se sám sebe tiše. Po chvilce jsem to dál neřešil a dál se věnoval sám sobě.

——
Všiml jsem si že před hotelem stojí už tátovo černé auto i s řidičem. Vzal jsem si svou tašku a odešel z pokoje. V rychlosti jsem proběhl chodbou a vyšel rychle z hotelu. Rozešel jsem se k autu kde jsem si hned nastoupil. "Dobrý den pane Biebere." Pozdravil mě řidič. Ale já ho moc dobře nevnímal. Měl jsem totiž v uších spuštěnou hudbu. "Cože? Jo. Čau." Řekl jsem a on vyjel z parkoviště.

Hned co jsme po dlouhé cestě dorazili před můj barák jsem vystoupil a vešel dovnitř do vily. Rovnou jsem šel ale do garáže kde jsem nasedl do svého miláčka. Táta mi když jsem jel autem poslal esemesku ať potom hned jedu svým autem do skladu. Proto jsem nastoupil do auta s v rychlosti vyjel.

Miluju rychlé jízdy autem.

Zaparkoval jsem své auto před budovou a vešel dovnitř. "Ahoj." Pozdravili mě všichni. Byla tu i Mia. Prostě všichni. "Ahoj." Opětoval jsem pozdrav a posadil se na pohovku vedle Freda.

"Co je za problém že jsem musel odjet?" Zeptal jsem se a otřel jsem si dlaně od potu do kalhot. "Došli nám prachy. A jestli Joshovi ten náklad nezaplatíme jsme mrtvý. Možná ještě dříve než má v plánu." Řekl táta vážně. "Jak to, že nemáme prachy? Měli jsme jich dost." Řekl jsem ostře.

"Všechno ostatní jsme už dávno utratili Justine. Musím taky platit tady klukům a teď ještě Mia. No tak tý ještě platit nemusím ale brzy budu muset. A plus jsme taky platili jiné náklady." Řekl táta. "Jo tak hlavní je že je zaplaceno. Teď všichni chcípneme ale to je vlastně už jedno. To už asi taky řešit nemusím." Uchechtl jsem se ironicky a zvedl se z gauče.

"Jediné co nám teď může pomoct je že zítra ty, Ryan a Fredo půjdete vykrást benzínku. Až skončíte, všechno podpálíte. Rozumíš mi?" Řekl táta a já beze slova kývl. Rozešel jsem se pryč. "Kam jdeš?!" Zeptal se tvrdě. "Už jsme to dořešili ne?" Řekl jsem a dál pokračoval ve své cestě.

Supr. Konečně zítra další benzínka. Chybělo mi to. Už asi čtyři roky jsme nic nevykradli. A mě to tak dlouho chybělo.

Konečně taky přijdu na alespoň trochu jiný myšlenky. Už nechci aby se mi v hlavě proháněla jen ona...

Love u all 💗