AGAINST THE WORLD [JBFF]

71.

Harper

Podívala jsem se na ránu a potom pohledem trhla na joshe. Stěží jsem s ním navázala oční kontakt Jenže když se mi to povedlo hned jsem začala litovat. Znovu na mě namířil dvakrát vystřelil opět do břicha. Už to nebyla jedna rána. Měla jsem rovnou tři rány v břiše cítila jsem nesnesitelnou štiplavou bolest.

"Harper?" Ozval se roztřesený Justinův hlas za mnou. Jemně jsem ne něj natočila hlavu a on semnou hned navázal oční kontakt. Tenhle výraz který měl na tváři jsem od něj ještě neznala. "Justine." Šeptla jsem roztřeseně a pomalu ale jistě jsem cítila lehkou únavu. Nesnesitelné křeče ale neustávali.

Rudá krev mi stékala po bílých šatech a barvila jej. Dělala si cestičku po celý jejich délce až k lemu. I při pohledu na tohle se mi lehce přitížilo. Netrvalo to ani minutu a moji váhu přestali zvládat moje kolena a já se začala bortit k zemi. Justin na to však okamžitě zareagoval a chytl mě pod pažemi abych si nic dalšího neudělala a můj pád byl co nejmenší. Pomalu mě položil ne zem a celou dobu se snažil udržet oční kontakt. Po chvíli však pohledem trhnul a podíval se na smějícího se Joshe. Jednoduchým a rychlým pohybem na něj na mířil a když to Josh nejmíň čekal a střelil ho rovnou do hlavy což zapříčinilo jeho okamžitou smrt. Zbraň pak v rychlosti odhodil k zemi a začal se věnovat už jen mě.

Ležela jsem na zemi a Justin u mě klečel a vším dobrým co při něm stálo se snažil se alespoň nějak rukama zastavit krvácení. Jenže mě to tak akorát neskutečně bolelo k ničemu jinému to popravdě nebylo.

Když Joshovi chlapy si všimli na zemi mrtvého Joshe , okamžitě agresivně začali útočit na nás. Začali s okamžitou platností nezastavitelně střílet. Proto se k nám smutně kluci okamžitě seběhli a znovu nás chránili jako mě před tím.

"Proč si to kurva udělala?!" Křikl po mě zoufale když všechno působilo bezpečně. "Chtěl tě zabít. Mohl si mi umřít." Šeptla jsem a ukázala rozklepaně na mrtvé tělo Joshe. "Jo super. Mohl být pokoj. Ale proto teď musíš umřít ty že?!" Štěkl znovu lehce naštvaně ale převážně stále zoufale. Sundal si mikinu a pevně mi ji obmotal okolo krvácejícího břicha. Sykla jsem bolestí a on trochu povolil.

"Tohle už nikdy neříkej. A jestli že mám umřít proto, aby ty si žil a byl zdravý, udělám to. Klidně umřu."  Odkašlala jsem si a položila si svou ruku na tu jeho kterou měl položenou na mém břichu a tlačil s ní proti ráně.

"Harper prosím mlč už. Tak akorát tě to vyčerpává a musíš zůstat silná ať zvládneme cestu do nemocnice." Šeptl mi smutně a já jen kameně cukla koutkem rtu. Vzal mě do náruče a opatrně ale rychle se semnou zvedl. Nijak dál jsem nereagovala a jen si vyčerpaně omotala ruku okolo jeho krku a druhou jsem nechala volně spuštěnou k jeho nohám.

"Justine jestliže chceš někam jet tak už jeď. Teď. Jinak to nezvládne. Chvilku ty magory zdražíme aby nejeli za vámi ale vy už jeďte." Slyšela jsem hlas Justinového táty.

"Jo dobře ale nenechám jí umřít." Křikl na něj zpětně a rozeběhl se na druhou stranu louky společně semnou okolo krku ke svému autu.Otevřel dveře a položil mě na zadní sedadla. Rychle oběhl auto a posadil se na místo řidiče. Mezitím co vyjel svým autem na dálnici já umírala v křečovitých bolestech.

Najednou Justin rychle trhnul volantem a prudce zabrzdil.  Musela jsem se chytnout sedačky abych nespadla tím natáhnutím kůže si asi natrhla ránu což vyvolalo další neskutečnou várku bolesti. "Au!" Sykla jsem unaveně.