AGAINST THE WORLD [JBFF]

39.

Harper

Je další den ráno a já jedu společně s bráchou Madison a ještě s Taylorem do školy. Jezdím s nimi teď každé ráno. Ti dva jsou moji nejlepší kamarádi a Logan? To je můj nejmilovanější bráška.

Jen abych to tak nějak v rychlosti všechno objasnila...

Každý den mě Madison žádala o odpuštění s neustále se omlouvala. Bylo na ní dost znát že jí to mrzí a že kvůli tomu rozhodně nechce přijít o naše přátelství. A proto jsem jí nakonec odpustila pod podmínkou že do takových věcí se už víckrát prostě nebude motat.

S Taylorem jsem každý den. Je to opravdu můj kamarád. Nikdy jsem nečekala že si dokážu vyvinout takové pouto s někým kdo není ani můj brácha či kluk. I když mi občas příjde jako kdyby něco zkoušel. Možná jsem jen pitomá ale poslední dobou mě neustále říká jak jsem krásná a že by si mě stejně nezasloužil. Nevím možná jako kamarádku si mě nezasloužil? Prostě mě to přišlo divný ale možná jsem jen blbá.

S bráchou jsem poslední dva týdny taky pořád. Vozíme ho společně i s Madison a Taylorem do školy, chodím s ním často na nějaké jeho oblíbené hřiště a celkově spolu trávíte dost času. Potřebuje mou společnost.

Ale já potřebuju společnost úplně někoho jiného...

Včera ta večeře s Justinem...to bylo úplně něco neskutečného. Bylo mi tak krásně a všechno to bylo tak nepopsatelné. A to jak jsme se potom procházeli po městě...chtěla bych tak žít každý den.

Ani těch čtrnáct dní nebylo strašných. Mohla jsem se mu svěřit jako nejlepšímu kamarádovi a on mě vždy vyslechl. Bylo mi s ním tak krásně že jsem opět znovu zatoužila vše začít znovu.  

Já vím. Zní to hloupě ale opravdu jsem nad tím přemýšlela.A pak ještě ty slova té majitelky té restaurace.

To všechno jsem prostě nedokázala pustit z hlavy. Ať už jsem se snažila sebevíc.

"Učili jste se na tu písemku z matiky?" Vyrušila mě z mého přemýšlení Madison.

"Počkej mi jí píšeme taky? Já myslela že to píše jen vaše třída." Řekla jsem zaraženě a na sedadle ze předu jsem se otočila dozadu na Mad.

"Jo píšete to taky. Harper je to velká pololetka. Píšou jí všichni." Zasmála se.

"No tak to jsem v háji." Vydechla jsem a pořádně se zabořila do sedadla.

"Neboj já se učil. Tak jestli budeš chtít  tak si sedni na test k tobě a nechám tě to opsat." Zasmál se Taylor.

"Bože děkuju! Jsi moje záchrana Taylore!" Vypískla jsem nadšeně a omotala si ruce okolo jeho krku a dala jsem mu krátkou pusu na tvář.

Ale z jeho krásného smíchu se stal zaražený výraz. Asi ho ta pusa nějak překvapila protože jinak si to vysvětlit nedokážu. Radši jsem si proto teda sedla zpátky do sedačky a pozorně sledovala cestu.

Hned potom co jsme vyložili mého bráchu na jeho základní škole, jsme se rozjeli k naší střední. Cestu jsme tak nějak promlčeli. Ne že by mezi námi byla napjatá atmosféra to ne...jen jsme prostě nevěděli co si tak nějak povědět.

Taylor zastavil přímo před vchodem. Všichni jsme vystoupili a rozešli se dovnitř do školy.

"Mad pamatuješ jak jsem každý den po škole chodila za Justinem?" Řekla jsem zpomaleně a pomalu k ní přešla.

"Jo?" Řekla tázavě.

"Včera ho pouštěli z nemocnice a napsal mi jestli s ním nechci na večeři. Chvilku jsem váhala a nakonec jsem řekla ano. No tak on mě v sedm vyzvedl a šli jsme do nejdražší restaurace v LA a on se ke mě choval tak hezky. Já..." v tu chvíli se Mad zastavila ve své cestě po chodbách školy a skočila mi do řeči.