AGAINST THE WORLD [JBFF]

67.

Harper

Uběhli další tři týdny. Jsem s Justinem v jeho vile a navzájem si užíváme. Není den kdyby jsme spolu neleželi v objetí nebo spolu případně nespali.

Zároveň jezdím neustále za Loganem a různě si s ním povídám a hraju. Beru ho do parku a třeba i do mekáče když chce.

Od té doby co Justin byl v Joshovém skladu tak Josh ze světa úplně zmizel. Jak z mafiánského světa tak i z toho normálního. Justin už proto není tak upjatý a normálně mě pouští ven. Je fajn být zase volná a nenucená se pořád něčeho bát.

Sedím na gauči a koukám na seriál. Justin je v kuchyni a zase něco vytváří.

"Harper chceš něco?" Zeptal se mile. "Možná jenom kafe zlato." Odpověděla jsem mu a on jen s úsměvem kývl na souhlas.

Po chvilce mi začala být ale zima a já poblíž neměla žádnou deku.

"Jdu si pro něco teplého na sebe. Je tu celkem zima." Řekla jsem lehce roztřeseně a rychle se rozeběhla do patra pro nějakou mikinu.

Začala jsem se hrabat ve skříni po nějaké své mikině protože všechny Justinovi se kvůli mému každodennímu užívání momentálně perou v pračce. Vytáhla jsem jednu jenže s ní na mě vypadl i nějaký lehký přehoz s nějakým papírkem.

Ten přehoz si moc dobře pamatuju. Měla jsem ho na návštěvě u Karen tehdy jak jsem zmrzla na ulici. Pousmála jsem se nad tím a přehoz vrátila do skříně. Oblékla jsem si mikinu a chtěla se vrátit dolů než můj pohled sklouzl pod nohy kde ležel stále ten papírek. Zvedla jsem ho a podívala se na jeho obsah.

Karen:
+1 212 6347905

Bylo to její telefonní číslo. Byla to ona. A v tu chvíli jsem si vzpomněla na jeden z mých slibů.

*Flashback*

"Ty....Harper." Najednou se trochu zamračila a sklonila pohled k zemi.

"Ano?" Řekla jsem slušně a mile se usmála.

"Mohla by si pro mě něco udělat?" Zeptala se opatrně.

"Cokoliv Karen. Ty mi neustále pomáháš tak nevidím nejmenší problém." Řekla jsem a chytla jí za ruku.

"Mohla by si pozvat Justina na večeři? Chci ho vidět a po osmnácti letech s ním povečeřet." Řekla a já se hned dojatě usmála.

"Karen...udělám to ráda. Justin bude sice trochu nervózní. Přece jen si tě vůbec nepamatuje. Ale bude rád." Řekla jsem a pohladila ji po hlavě.

"Děkuju." Šeptla a vtáhla mě do pevného objetí.

"Nemáš za co." Šeptla jsem jí do vlasů a objetí jí opětovala.

*End of Flashback*

Je to tak rok zpátky ale pamatuju si to jako kdyby to bylo včera. Slíbila jsem jí to a nedodržela jsem to. Měla bych se stydět....

A nebo tam co nejrychleji jet...

Zase jsem si vzala něco do hlavy. Bože jsem to nejhorší co mě samotnou mohlo potkat.

Vzala jsem si z nočního stolku svůj mobil a naťukala tam její číslo. V rychlosti jsem číslo vytočila a telefon si přiložila k uchu.

"Karen Mallette. Kdo volá?" Ozvalo se po chvíli mile z telefonu.

"Karen? To jsem já Harper. Od Justina." Odpověděla jsem na sucho.