AGAINST THE WORLD [JBFF]

47.

Harper

Seděla jsem na zemi a tiše vzlykala. Vůbec jsem nevěděla co mám dělat. Josh mi vyhrožoval smrtí nás všech a já dál chtěla žít v představě že mě Justin ochrání.

"Harper?" Ozval se najednou za dveřmi krásný hlas Justina. Hned vzal za kliku ale co pochopil že dveře otevřít nejdou začal s dveřmi netrpělivě lomcovat.

"Harper otevři ty dveře." Řekl najednou trochu přísněji a začal lomcovat ještě hlasitěji. I když jsem nechtěla tak jsem se neochotně zvedla ze země a šla otevřít. Hned co jsem ho mezi těmi dveřmi viděla jako kdyby se setmělo a Josh v tu chvíli prostřelil Justinovi hlavu. Ta představa mě táhla dólu na kolena. Jenže Justin mě včas zachytil. Začala jsem znovu nahlas zvlykat. 

Vše už se ze snu táhlo do reality. Už to nevidim jenom ve snech. Pronásleduje mě to už i normálně a chce mě to zničit.

"Harper co se stalo? Proč zase pláčeš." Zeptal se Justin s lítostným pohledem. Koukala jsem mu do očí a toužila mu říct pravdu. Jenže potom jsem si uvědomila výhružku Joshe kterou mi řekl na konci našeho hovoru. Tu výhružku, že jestli řeknu něco třeba jen Justinovi o tomhle hovoru, nedopadne to dobře. Nemohla jsem mu říct pravdu.

"Já..." Šeptla jsem a sklonila pohled k zemi.

"Ty?" Řekl Justin a vyžadoval si tím abych svou větu dokončila. Znovu sem se mu podívala do očí které chtěli znát pravdu.

"Chtějí mě vyloučit ze školy." Šeptla jsem a věrohodně se mu dívala do očí.  Všimla jsem si jak se Justinovi ulevilo a Zhluboka si oddechl. Ale nebylo to oprávněné. Já mu lhala. Lhala jsem mu do očí a on tomu věří. Byla jsem přesvědčená o tom ze u Justina možná ztratím důvěru ale kdybych řekla pravdu ztratila bych možná jeho celého.

"Harper to bude dobrý. Najdeme ti lepší školu kde se budeš moci učit třeba na dálku. Někam si s tím hlavu zlato." Zašeptal mi do vlasů a já si omotala ruce okolo jeho pasu. Asi půl hodiny mě utěšoval a hladil po zádech a já se tím snažila střebat to všechno.

——

O den později

Justin

Harper celý včerejší den probrečela. Chtěl jsem jí pomoct ale pokaždé co jsem se o to pokusil tak mi řekla že to nic není a že jí to přejde. A i když mi říkala ať si s tím nelámu hlavu, lámal jsem si jí. Nedokázal jsem to pochopit jak mohla probrečet celý den jen kvůli vyloučeni ze školy. Jestli já bych měl brečet po každém vyloučení, tak myslím že bych vybrečel celou vodní nádrž protože já byl vyloučen odevšad už mockrát.

Ale dnes jedu zpátky do LA předat Joshovi ty prachy. Je to velká částka ale musím to udělat. Udělám to pro ochranu mojí Harper.

Podíval jsem se na hodiny na kterých svítilo osm hodin ráno. Harper vedle mě ještě spala. Krátce jsem se nad pohledem nad ní pousmál a Zvedl se z postele. V rychlosti se oblékl a vykonal ranní hygienu. Z koupelny jsem se ale potom znovu vrátil do pokoje kde jsem si vzal klíče od auta a mobil který jsem si hned strčil do kapsy. Přesunul jsem se ke dveřím a už chtěl odejít jenže najednou jsem uslyšel rozespalý hlásek mojí princezny.