AGAINST THE WORLD [JBFF]

54.

O pár dnů později

Justin

Oběhlo pár dní ale upřímně jsem si připadal jako kdyby to byl měsíc. Strašně se to táhlo. Harper následující další dva dny potom co jsem jí přivezl zpátky tak se nechtěla probudit. Popravdě jsem z toho byl opravdu v prdeli. Celý ty dva dny jsem se pohyboval v neskutečný nervozitě. Opravdu jsem byl z toho vyčerpaný a ten čas nás doslova tlačil a nutil nás si myslet že Harper to nezvládne. Ale to mě nějak neomezovalo. Každý den jsem u ni seděl a díval se na ní jak jí je. Hladil jsem ji po ruce a byl s ní. A ona to nakonec zvládla. Probudila se.

Ale hned potom co se vzbudila tak jsem se od ní začal držet znovu trochu dál. I když mi táta doporučoval přesný opak tak jsem stejně tvrdohlavě dělal to svoje. Bylo mi smutno a na Harper bylo poznat že jí to trápí ale nemohl jsem povolit.

Teď pravé sedím v autě a jedu do LA jelikož uplynul týden a Josh mě očekává. Je divný že už jsem se smířil se smrtí? Asi ne co?

Celou cestou jsem ale stejně přemýšlel nad jednou věci a to je Harper. Jak jí asi je? Jak to prožívá? Dělám něco špatně.

Harper

Ležím rozvalená na posteli z hlavou na okraji postele a zároveň vzhůru nohama. Jediný co si pamatuju je to jak jsem ležela na lavičce a byla mi Dešná zima. Pak už jen dva dny tma, a potom neskutečně bolestivé trápení. Justin mě ignoruje.

Jak mi je? Radši bych byla mrtvá než ignorovaná a mlčky informovaná o jeho pocitech.

Prožívám to jak nejhůř to jen jde a nejsem si už ničím jistá. Tak co proboha ještě dělám špatně?

Zvedla jsem se z postele a ze země zvedla Justinovu mikinu kterou jsem tam odhodila hned co mi bylo teplo. Přiložila jsem si jí k obličeji a nasála jeho mentolovou vůni. Hned mě uklidnila. Mikinu Jamesi oblékla a pomalu šla dolů.

"Ahoj." Pozdravila mě s úsměvem Mia která seděla v obýváku a četla si časopis.

"Ahoj." Opětovala jsem jí a postavila si vodu na čaj.

Je pravda že ten večer jsem nemohla jen tak obejít. A proto jsem dostala z té noci kašel, velice silné a bolestivé migrény, teploty a rýmu. Jinak v pohodě.

"Jak ti je?" Zeptala se po chvilce.

"Bylo mi i líp." Řekla jsem s lehkým ironickým smíchem v hlasu.

"Harper teď se ptám na tu fyzickou bolest. Kolik máš?" Zeptala se se smíchem a já se taky lehce ušklíbla.

"Jo je mi líp. Moc velkou teplotu nemám. Jenom 38.6 C." Odpověděla jsem a ona kývla na souhlas.

"Ve skříni máš ještě kdyžtak pro jistotu prášky tak si je vem." Řekla a znovu se začetla do svého časopisu.

"Už mluvíš jako moje máma." Zasmála jsem se a ona semnou.

Když se mi voda na čaj konečně převařila tak jsem si hned zalila čaj. Natočila jsem si ještě vodu do sklenice kterou jsem zalila prášky. Následovně jsem se s čajem v rukách otočila na Miu a opřela se o kuchyňskou linku.

"Mám ti jenom vyřídit že Justin se vrátí někdy kolem půlnoci." Řekla a já si tím připomněla jeho večerní odjezd do LA.

"Kéž bych si to s nim mohla vyměnit." Vydechla jsem a lokla si čaje.

"Harper blázníš?! Copak ty chceš aby z toho Justina kleplo? To co říkáš to by on nikdy nedopustil. Harper on že miluje i když to teď úplně nevypadá." Řekla a přešla ke mě.