AGAINST THE WORLD [JBFF]

48.

Justin

Probudil jsem se tak nějak zmateně. Seděl jsem na židli bez trička svázaný a nemohl se ani trochu hnout.  Když jsem se alespoň trochu rozkoukal a rozhlédl se po okolí všiml si party lidí. Byl v ní Josh pár jeho chlapů ale ten kdo mě dostal nejvíc byl Thomas. Věděl jsem ze se mi bude chtít pomstít ale nevěděl jsem že se spojí s tím nejmocnějším v LA.

"Ale podívejme se kdopak se nám to probudil." Zasmál se Josh a popotáhl ze svého doutníku.

"Nezlobíš se na mě za to omámení že ano?" Usmál se škodolibě. Zhluboka se nadechl a pokračoval dál ve svých otravných a nepříjemných otázkách.

"Pamatuješ si na tohohle kluka? Myslím že jste kdysi byli přátelé." Zasmál se znovu a ukázal na Thomase. Probodl jsem ho pohledem a on se jen jako Josh, usmál.

"Justine víš proč jsi tady?" Zeptal se ale tentokrát bez úsměvu Josh.

"Dal jsem ti to co jsem ti dát měl Joshi." Štěkl jsem po něm nasraně.

"Ne nedal Justine. Nedal si mi to co jsem opravdu chtěl." Řekl a pomalu se připlížil zase o kousek blíže ke mě.

"Harper nedostaneš. To už jsme vyřešili." Řekl jsem s pohledem do jeho černých očí.

"My možná. Ale pak přišel Thomas a řekl mi co se stalo. To jak si ho několikrát za jeho život potopil a ještě mu přebral jeho dívku. Tak jsem tě využil jenom kvůli splacení dluhu jak tvého a pak ještě na splacení dluhu mého. Ten poslední balík co jsem před tebou spálil jsem nepotřeboval. Jen jsem to chtěl udělat více....kouzelný." Zasmál se a já nemohl uvěřit své pitomosti.

"Řekl jsem ti přeci že chci důvod pro který zemřel můj syn. A teď když to chce ještě Thomas který je můj výborný společník, tak proč ne že ano?" Řekl a opravdu kdybych měl teď kulomet tak mu toužím ustřelit hlavu.

"Nebude ti vadit když si o tebe tohle uhasím že ano?" Usmál se a ukázal na svůj doutník. V rychlosti přešel ke mě a přitlačil mi ho proti kůži. Pálilo to jako čert ale vydržet jsem to musel.

"Takže tohle máš teď v plánu? Zabít mě a pak zabít moji Harper?" Řekl jsem unaveně.

"Ne. Nechci tě zabít. To by bylo až moc lehký. Chci aby si trpěl. Budu tě ničit. A jednoho dne, až ti bude nejhůř, mi řekneš, že Harper obětuješ a ona bude naše. Thomasova a moje." Řekl a já myslel ze je to zlý sen.

"Nikdy ti tohle nevyjde." Řekl jsem co nejupřímněji jsem mohl.

"To se uvidí. Thomasi? Co takhle si pohrát s jménem toho, o koho za chvíli tenhle červ přijde." Zasmál se a Thomas s ním.

"Ani nevíš jak rád." Odpověděl Thomas a vyndal si z kapsy nůž. Rozešli se za mě a já až moc dobře věděl co se teď bude dít.

"A do prdele." Vydechl jsem a Snažil se uklidnit tlukot mého srdce.

Harper

Už je to den. DEN! Co Justin odjel. Naposledy jsem ho viděla včera ráno ale teď už je asi jedenáct hodin večer a Justin pořád nikde. Jsem nervózní. Nevím co s ním je. Nezvedá mi telefony a ani se neozval.

Právě teď nervózně pochoduju po obýváku a nevím co mám dělat. V očích mě štípou slzy a já se je snažím zadržet. Nervózně si koušu nehty a všichni tu sedí a sledují mě.

"Harper uklidni se. On je určitě v pohodě." Snažil se mě najednou uklidnit Fredo jenže já byla pevně přesvědčená o opaku.

"A kde mám tu jistotu že je v pohodě Fredo? Kde ji do prdele mám!? Neozývá se a já už nevím co s ním je! Tak mi tady neříkej ať se uklidním!" Prskla jsem celkem nahlas a on sklonil pohled k zemi. Pak jsem si ale uvědomila co jsem udělala a že bych se měla uklidnit.