AGAINST THE WORLD [JBFF]

58.

Ten stejný den z pohledu Harper...

Noc se táhla. Nemohla jsem spát. Pořád jsem Přemýšlela jsem nad tím co je správné ale pořád se neumím rozhodnout.

Vedle mě leží Justin a spokojeně oddechuje.  Svoji hlavu mám položenou na jeho hrudi a pečlivě poslouchám jeho tlukot srdce. Občas je neskutečné jak člověka dokáže uklidnit něčí obyčejný tlukot srdce. 

Koukám na měsíc, který krásně září a říkám si, co mám udělat aby to bylo správně?

Ale přitom jsem odpověď už znala a už jednou pro ni byla rozhodnutá. Ale nechtěla jsem se pro to rozhodnout protože ty Justinovo slova...o tom jak semnou chce strávit celý život a tak, jako kdyby mě svázali a nutili zůstat tady. Se vším co potřebuju. Ale to prostě není správně. A já to vím.

Zvedla jsem se z postele a přesně věděla co teď udělám. Potichoučku jsem došla před postel a začala si znovu skládat do tašky to rozházené oblečení které Justin včera vysypal.

Když jsem měla tašky zabalené, bylo na čase připravit sama sebe. Oblékla jsem si jednoduché modré džíny a obyčejné šedé Justinovo triko. Ať alespoň nějakou vzpomínku na něj mám. Popadla jsem tašky a potichoučku je odnesla dolů.

Přešla jsem do kuchyně V ten moment jsem ale vzala tužku a papír a rozhodla se, že musím Justinovi napsat něco na rozloučenou. Nemůžu jen tak odjet. Vyčítal by si to. A to já rozhodně nechci.

Posadila jsem se na barovou židli s pomalým pohybem jsem uchopila do ruky tužku. Přitlačila jsem ji k papíru ale stále nevěděla co mám napsat.

Lásko odjíždím sbohem. 
                  PS: beru si tvé auto

"Jasně. Bude štěstím bez sebe. Beze mě a bez auta. Jsem tak blbá." Šeptla jsem si a papír zmuchlala a odhodila.

Takhle to pokračovalo ještě asi čtyřikrát, než jsem konečně přišla na ty správné slova. Dopis jsem složila a na vrch napsala Justin. Položila jsem ho na botník a místo toho si vzala Justinovi kličky od auta. Probrala jsem tašky a už jsem chtěla odejít, protože venku už vycházelo slunce a Justin by se každou chvíli měl taky vzbudit a jet za Joshem na jejich další schůzku. Ale to už nestihne. Budu tam dřív.

Jenže po chvilce jsem si uvědomila, jak moc by mě svědomí ničilo za to že jsem se na něj naposledy nepodívala a naposledy nepolíbila jeho rty.  Proto jsem zase všechno položila a v tichosti se rozeběhla nahoru do ložnice.

Nic se nezměnilo. Justin pořád spal a ležel pořád stejně roztomile. Dojatě jsem se usmála a měla co dělat abych se nerozbrečela. Přešla jsem k němu a posadila se na okraj postele. Položila jsem si ruku na jeho krásně vypracované břicho a užívala si toho tepla které vydávalo jeho tělo a odráželo se do mé ruky.

Druhou rukou jsem mu jemně začala hladit tvář a přitáhla se k ní. Opravdu jemně jsem políbila jeho úžasně sametové rty a měla je tam jen tak položené.

Promítalo se mi díky tomuhle polibku úplně všechno. Dobře i špatně chvíle.  Radostně i smutné. Jako kdyby se mi právě promítnul cely nás vztah a tím se uzavírala jaká si kapitola života.

"Sbohem." Šeptla jsem když jsem se odtáhla od jeho rtů a ještě na chvíli si opřela svoje čelo o to jeho. Potom jsem mu dala ještě malý polibek na nos a naposledy se na něj podívala. Pak ale už byl čas jít. Protože po místnosti se táhlo krásně zářivě zlaté světlo od východu slunce.

Rychle jsem se zvedla a odešla pryč. Dole jsem znovu vzala tašky a už opravdu odešla. Všechno jsem naložila a mohla jsem vyjet.

Tak nějak jsem celých těch šest hodin probrečela. Jo. Celých šest hodin. Byla jsem z toho opravdu sešla. Protože od všeho co jsem někdy v životě milovala jsem se musela kvůli nepřejícímu osudu odloučit.