AGAINST THE WORLD [JBFF]

24.

Harper

"Protože tě miluju!" Zařval na mě že to snad hlasitěji nešlo.

Ale hned co mi došlo co opravdu řekl, přestala jsem dýchat

~ ~ ~

Jen jsem tupě koukala na něj a snažila se propadnout dech. On se naopak rozpačitě procházel sem a tam.

"C-cože?" Zeptala jsem se udiveně.

"Miluju tě kurva. To jsem nebyl dostatečně slyšet že se tak blbě ptáš?!" Řekl jedovatě.

Já jsem Sklopila pohled a byla radši ticho. Ale když si toho všiml tak přešel ke mě a klekl si ke mě na zem.

"Harp promiň jen..teď nedokážu mluvit úplně v klidu." Řekl a zvedl mi hlavu do úrovni jeho očí.

Chvilku jsem tam jen tak dívala a všimla si jak mu měsíční svit dělá v očích krásně jiskřičky a zvýrazňuje jeho kaštanovou barvu.

"Harper? Je všechno v pořádku? Slyšela jsem tě křičet." Ozvala se mamka z chodby a slyšela jsem jak se pomalu blíží k mému pokoji.

Podívala jsem se na dveře a potom rychle na Justina který na mě Koukal stejně zaraženým pohledem jako já na něj.

Okamžitě jsem se zvedla ze země a začala panikařit. Chytla jsem Justina za ruku a v rychlosti a hlavně v tichosti jsem ho zavřela do koupelny. Nic radši nenamítal. Protože nebyl čas.

V rychlosti jsem se rozeběhla do postele a zahrabala se do peřin. A přesně asi do vteřiny se otevřeli dveře.

"Ahoj mami." Pozdravila jsem a musela poznat že jsem celkem vyděšená.

"Zlato je všechno v pořádku?" Zeptala se mamka a přešla k posteli.

"Ehm Jo...měla jsem jen noční můru." Vymluvila jsem se.

"To teda musela být pořádná když si i křičela." Řekla a pohladila mě po tváři.

"Ty jsi brečela?" Zeptala se a podívala se na svou ruku která byla mokrá od slz.

"J-Jo to taky z té noční můry." Řekla jsem na svou výmluvu.

"Aha a je ti dobře?" Zeptala se Starostlivě a já kývla na souhlas. 

"Tak fajn. Tak já tě zase nechám spát. A neboj se kdykoliv si řekni kdyby se ti zase něco zdálo špatného." Řekla a pomalu odcházela z pokoje.

"Dobře. Dobrou." Řekla jsem.

"Dobrou beruško." Řekla a zavřela dveře od pokoje.

Okamžitě jsem vyskočila z postele a rozeběhla se do koupelny za Justinem. Otevřela jsem dveře a on s úsměvem vyšel rychle z koupelny.

"Čemu se směješ?" Zeptala jsem se když už se usmíval fakt dlouho.

"Po asi třiceti sekundách přišel do koupelny tvůj brácha na záchod. Ale nevšiml si mě. Chtěl jsem jít pryč jenže tady byla tvoje máma." Řekl a začal se už trochu ale potichu smát. A pod tou představou jsem se musela zasmát i já.