AGAINST THE WORLD [JBFF]

50.

Justin

"No a co? Přece jen je dospělý a musí za sebe převzít zodpovědnost. Je to debil tak ať trpí." Řekl táta bezcitně.

Tohle celkem bodlo. Táta byl vždy jediný člověk kterého jsem měl a teď mě úplně podkopl nohy.

Harper se na mě podívala smutným a soucitným pohledem. Jenže já oční kontakt narušil. Nechci aby to viděla. To jak mi teď je na nic.

Bylo toho moc. Ten tlak. Ty potřeby. Ta zodpovědnost. Kde jsou ty časy kdy jsem řešil jenom papíry drogových objednávek.

V rychlosti jsem se zvedl z gauče a rychlou chůzí se rozešel pryč z domu.

"Justine počkej!" Ozvala se za mnou Harper ale já jí nevnímal. V rychlosti jsem sem došel k autu a chtěl nastoupit jenže v tom mě doběhla.

"Kam chceš jít?" Zeptala se a navázala semnou oční kontakt.

"Nevím. Prostě někam." Řekl jsem naštvaně.

"Justine mrzí mě to co ti řekl ale to neznamená že budeš neustále opouštět i mě." Řekla a já na chvíli nad svým odchodem zaváhal. Má pravdu. Ale já nesmím zůstat. Musím pryč.

"Harper přestaň do toho zasahovat. Není to tvoje věc." Řekl jsem ostře.

"Ale je Justine..je. Protože jsem to já která je neustále sama." Šeptla a mě jí bylo tak neskutečně líto.

"Ne Harper není to tvoje věc! Ty jsi ta kvůli které tohle všechno dělám! A já už nemůžu. Nemám na to sílu!" Zakřičel jsem trochu.

"Justine ale nejsi v tom sám. Jsem s tebou. My všichni jsme tu s tebou. Miluju tě." Řekla ale já nad tím jen zakýval hlavou na nesouhlas.

"Já taky. A to je ta chyba." Řekl jsem a viděl najednou pohled který byl vyděšený a zničený.

"Co tím chceš říct?" Zeptala se rozechvělým hlasem.

"Že to byla chyba se o tebe vsadit. Že to byla chyba tě líbat. Byla chyba se do tebe zamilovat. Protože jsem tě tím jen ohrozil. A toho opravdu lituju." Řekl jsem a všiml si jak z jejího oka vytekla rychlá slza.

"Zopakuj to." Řekla najednou tvrdě a silně.

"Já se zamiloval. A lituju toho." Vydechl jsem a díval se jí do očí.

"Dobře. Tak si jeď! Jeď si kam jen chceš. Je mi to jedno! A víš co?! Taky toho lituju!" Řekla a já viděl jak je zničená. Nastoupil jsem do auta a zavřel.

Rozklepanýma rukama jsem si vytáhl z krabičky jednu cigaretu kterou jsem hned zapálil. Nadechl jsem se kouře a v rychlosti vyjel pryč.

Samozřejmě že toho nelituju. Bylo to to nejkrásnější co jsem mohl kdy dostat. Ona je můj život. Moje štěstí. Moje všechno. Ale potřebuju se odmilovat. Potřebuju aby tohle skončilo. Jedině tak ji můžu ochránit.

Z oka mi vytekla slza kterou jsem nechal volně téct. Naposledy jsem se podíval do zpětného zrcátka na Harper která spadla na kolena a začala brečet. Měl jsem takovou chuť to auto otočit a pořádně jí obejmout. Nasát její vůni a Pošeptal jí do ucha jak moc ji miluju. Ale tím by se všechno ještě zhoršilo. Musím přestat.

Harper

Jeho auto se pomalu ztrácelo v dáli a já pořád klečela na zemi a snažila se zadržet slzy. Bolí to. Ty slova. A když mě neustále přesvědčuje o tom že mě miluje, tohle prostě ve vašich životech udělá zmatek. Utřela jsem si slzy a zvedla se země.

Pomalu jsem se rozešla zpátky ke vchodu. Co bych teď momentálně dala Za to, si promluvit s nějakou ženou která je starší jak já. S mámou, s babičkou. S kýmkoliv.

Ale potom jsem si vzpomněla na slova Karen. Justinovo babičky. Tehdy mi řekla, že i kdyby se něco dělo a já si potřebovala promluvit ať se klidně stavím.

"Fredo?" Ozvala jsem se ve dveřích když jsem došla do domu.

"Copak? Kde je Justin?" Zeptal se zmateně a já cítila pohledy všech na mé osobě.

"Odjel a prohlásil, že my dva jsme jen velký omyl. Ale to je teď jedno. Odvezeš mě prosím někam?" Zeptala jsem se trochu smutně protože mě bolelo i o tom mluvit.

"Fajn a chceš jet teď hned?" Zeptal se a zvedl se z gauče.

"Jo to by bylo fajn jestli nevadí." Řekla jsem a opřela se o rám dveří.

"Tak jedem." Řekl a rozešel se společně s kličkami od auta ke mě.

—

"Tak jste to ráno s Bieberem docela okořenili co?" Zeptal se asi po třiceti minutách ticha Fredo.

"Ehm...co?" Zeptala jsem se a dělala že o ničem nevím.

"Harper nehraj tady na mě Že nevíš o čem mluvím. Byli jste slyšet." Zasmál se a já si zakryla obličej dlaněmi protože mi začalo být trapně.

"Myslím si že Justina opravdu dost vzrušuješ když jsem slyšel to jeho hekání." Řekl znovu škodolibě a já se div hanbou nepropadla.

"Ahhh Harper jooo!" Začal opakovat slova po Justinovi které mi ráno říkal a já už se neudržela. Položila jsem mu pusu na ústa a snažila se zastavit ty jeho slova. Oba jsme se smáli. Bylo to fajn.

Cesta se nějak netáhla protože jsme si pořád povídali. Fredo je jeden z Justinových kamarádů kterého mám skutečně moc ráda. Je s ním sranda a je ke všem fér. Škoda že se tu neobjevil dřív jak Justin...

Když jsme přijeli před dům tak jsem hned vylezla z auta a zlomila se abych se naposledy mohla podívat na Freda a rozloučit se.

"Tak se měj. A zavolej až budeš chtít zpátky. Ale stejně si dávej pozor. Tenhle výlet není nejbezpečnější." Řekl a já kývla na souhlas.

"Děkuju že si to pro mě udělal. Neboj zavolám hned co to půjde. Tak pa." Řekla jsem a už nečekala na odpověď. Zavřela jsem za sebou dveře a naposledy mu zamávala. Když mi pozdrav Opětoval a odjel tak jsem se opatrně rozešla je Kareniným dveřím.
Slušně jsem zazvonila, a čekala na to až se u dveří objeví Karen.

Najednou se otevřeli dveře a v nich stála ona. Tak krásná rozzářená změnil z které pozitivní energie přímo jiskřila.

Ale hned co viděla můj pohled který nebyl plný, ten úsměv pomalu vadl.

"Co se stalo?" Zeptala se a opřela se o otevřené dveře.

"Můžu dál?" zeptala jsem se opatrně a oba mě hned pustila dovnitř.

——

"Takže ti řekl tohle a pak odjel?" Zeptala se a napila se ze svého čaje.

"Jo. Ale chtěla jsem si o tom promluvit s nějakou ženou. Nedokázala bych se o tom bavit třeba s Jeremym." Odpověděla jsem a Sklopila pohled k zemi.

"Hale nechceš zůstat přes noc? Můžeme si mnohem víc popovídat a seznámit." Řekla mile a já nad tou nabídkou zapřemýšlela.

"No..stejně mě Justin nechce vidět tak nemam důvod se tam vracet." Šeptla jsem trochu a ona mě pohladila po hřbetu ruky.

"Harper věřím v to že Justin je dobrý člověk a že tě opravdu miluje. Určitě to dělá z nějakého účelu. Vše se vyřeší jen se neboj." Řekla mile a mluvila mi skrz oči rovnou do duše.

"Dobře. Budu v to doufat." Slabě jsem se usmála a podívala se ven z okna na to jak pomalu zapadá slunce. Zajímalo by mě jak tento magický nebeský okamžik tráví Justin. Přála bych si aby tu byl, obejmul mě a hrál mě svým tělem.

Jenže to se mi teď může opravdu jenom zdát...

Později, ale přece jen 😂🥰

Love u all 💓