JustinUž jsem nedokázal usnout. Buď jsem přemýšlel nad Harper a nebo nad tím s Joshem. Proto jsem asi kolem čtvrté hodiny ráno odešel dólu do obýváku a čas zabíjel pozorováním televize. Koukal jsem na ni asi přes čtyři hodiny než mě to přestalo bavit.
Zvedl jsem se z gauče a přešel do kuchyně. Tam jsem si vyndal toastový chleba a prostě všechno co je potřeba na toasty. Všechno jsem to zplácal dohromady a dal je zapéct. Potom co byli hotové jsem si sedl ke stolu a začal jíst.
"Čau?" Pozdravil mě tázavě najednou rozespalý Fredo.
"Ahoj." Řekl jsem a znovu odvrátil pohled ke svému jídlu.
"Od kdy ty jsi vzhůru v tak brzo." Zeptal se se smíchem.
"Harper měla zase tu noční můru asi kolem třetí ráno. Tak jsem jí dal do vany aby přišla na nové myšlenky a usnula. Chtěl jsem si lehnout taky ale už se mi to nepovedlo." Odpověděl jsem jednoduše s on kývl na souhlas.
"Jak často už tu noční můru má?" Zeptal se a posadil se na barovou židličku naproti mě.
"Často. Už alespoň ob den nebo každý den." Řekl jsem trochu zklesle.
"Hej Justine Podle mě bude dobrá. Neboj se. Dej tomu čas a přestane to." Řekl a já kývl na souhlas.
"Jo a tvůj táta s náma chce všemi mluvit. Řekl mi to hned co jsem se vzbudil. Takže tak za pět minut tu už budou všichni." Řekl a já nad tím jen protočil očima.
Netrvalo dlouho a přesně tak jak řekl Fredo se stalo. Všichni se během chvilky začali hromadit v obýváku. Posadil jsem se vedle Mii u které bylo ještě místo.
"Takže zkrátím to. Jde po nás asi třicet chlapů i společně s Joshem a nás je jenom třináct. Nemůžeme vyhrát. A zní to srabácky ale musíme se schovávat. Nesmíme vylézat z tohohle domu a když už tak ve dvou. A Justin zapletl do týhle společnosti i Harper což náš problém ještě více vyvolalo a zkomplikovalo. Ale tu holku nesmíme žádným způsobem ohrozit. Musí zůstat v bezpečí. Ať to stojí cokoliv." Řekl táta a celou dobu se na mě díval.
"A jelikož Harper už vi co jsme zač nemusíte být opatrní tolik. Prostě se jen vyhybejte jiným a větším problémům." Řekl prosebně a my kývla na souhlas.
Najednou se ve dveřích objevila rozespalá Harper a já se podíval na tátu s prosbou jestli můžu jít.
"Tak jdi. Poťeebuje tě a my to tu nějak dořešíme." Řekl a já se rychle zvedl z gauče. Rozešel jsem se za Harper a chytl jí pod zadkem což zapříčinilo to že si kolem mě omotala nohy. Začala se sladce smát a já se společně s ní pomalu rozešel nahoru do mého pokoje.
"Ahoj." Šeptla a pořád se sladce smála.
"Čau." Odpověděl jsem a navázal s ní oční kontakt. Koukali jsme si do oči a pomalu se blížili k pokoji. Nohou jsem otevřel dveře a neustále se díval na svou princeznu.
"Chci tě víc než si dokážeš představit." Řekl jsem a tvrdě jí ze sebe shodil na postel. Začala se sladce smát a přitáhla si mě k sobě. Vyhrnul jsem jí moji mikinu kterou měla na sobě a začal jí líbat na břiše.
"A jak?" Zeptala šeptem.
"Chci tě víc než jen to co jsi." Šeptl jsem a svými polibky se víc a víc přobližoval k jejím rtům.
"Chci aby sis mě vzala." Řekl jsem a slyšel jsem jak se Zhluboka nadechla a silně stiskla prostěradlo.
"Chci aby si mě dala dvě krásné zdravé děti." Pokračoval jsem.
ČTEŠ
AGAINST THE WORLD [JBFF]
Roman d'amourStejně jak to všechno začalo, nám osud dal i konec...a nebo...to byla jenom iluze? DOKONČENO 15.10 2020: 1. v #mystory 9.11 2020: 1 v #jb 17.11 2020: 1. V #book © 2020 by Carolline_Bieber