AGAINST THE WORLD [JBFF]

37.

Harper

Asi další hodinu jsem jen tak u něj seděla s tiše s brekem na něj koukala jak nehybně spí. Pořád jsem přemýšlela nad tím jestli je tohle vše opravdu reálné. Ale bylo. Všechno to co se dělo bylo skutečné.

Já se rozešla s Justinem kvůli tomu co mi udělal a taky kvůli tomu že se ho z části bojím. Ty místnosti v tom sklepě mi hodně řekli a já nevím co si mám o tom všem teď myslet. Jsem zmatená. A proto dělám špatná rozhodnutí. A díky tomu je teď Justin tam kde je.

Ale moje litování tomu co se stalo nějak nepomohlo. Tak akorát to unavilo mojí mysl a já zatoužila po spánku. Proto jsem si lehla na postel naproti Justinovi a na chvilku zavřela oči. Potřebuju víc síly...

Probudila jsem se. Ale úplně jinde. Už jsem nebyla v nemocnici. Byla jsem zas zpátky v tom domě za hranicemi Californie kde mě Justin před tím odvezl.

Byla jsem v jeho pokoji na posteli a chvilku jenom tupě koukala na strop. Ale potom jsem se zvedla a pomalu se rozhlédla kolem sebe. Bylo to tu jiné. Vypadalo to tu jako...bunkr?

Všechno bylo zničené okna byli zabarikádované prkny a ještě nějakým nábytkem. Po místnosti poletovalo spoustu prachu ale byl viditelný v místech kde ještě slunce dosáhlo když mezi prkny se objevila třeba malá mezírka.

Natáhla jsem se po malém proužku slunce. Krásně oproti té tmě kterou tu to zabarikádování udělalo hřál. Jako kdybych slunce v zádech necítila už několik měsíců.

"Ne to nedělej!" Ozval se hlas zezdola. Okamžitě jsem začala všechno znovu plně vnímat a ruku stáhla zpátky k tělu.

Pomalu jsem se rozešla ke dveřím a otevřela je. Hlas byl vyděšený a já věděla komu patří.

"Udělám to. Udělám to aby si viděl čeho jsem schopný!" Zařval další hlas ale ten mi byl dosud neznámí.

Všechno kolem vypadalo úplně stejně jako Justinův pokoj. Všude byla stejná tma.

Sešla jsem dolu schody a podívala se co se děje.

Justin klečel na kolenou před nějakým mužem. Z očí mu tekly slzy a obličej měl od krve. Ten muž se zlomyslně usmíval a svou zbraň měl přiloženou u Justinovi hlavy. Kolem nich byli všichni Justinovi kamarádi. Ryan, Fredo, Alex, Scooter a tak dále. I jeho táta a Mia. Jenže všichni leželi v louži krve mrtvý.

"Justine?" Šeptla jsem a oba dva se na mě podívali.

"Harper uteč!" Křikl hystericky.

"Justine co se tu děje?" Zeptala jsem se znovu.

"Ale ale ale. To je ta Harper kterou si mi měl předat že ano Justine. Ale z lásky k ní si to neudělal. A proto jste teď všichni mrtvý. Tak se dívej Harper. Jak kvůli němu přicházíš o všechno." Zasmál se zas ten muž a já slyšela jak svou zbraň nabyl.

"Harper miluju tě." Šeptl Justin s v tu chvíli ten muž vystřelil. Jeho krev se rozletěla po celé místnosti a ze všeho nejvíc na mě. Koukala jsem na to jak pomalu padá mrtvý a poražený k zemi a ten muž se nepřestává smát.

___

"Slečno Collins. Vstávejte." Slyšela jsem něčí hlas a taky jsem na sobě cítila dotek té osoby.

Rychle jsem sebou cukla a chytla toho dotyčného za ruku. Podívala jsem se kdo to je a byla to jen zdravotní sestřička. Jenom sestřička...

"Jste v pořádku?" Zeptala se Starostlivě když si všimla mého mokrého obličeje od slz.