AGAINST THE WORLD [JBFF]

64.

Harper

"Ahoj mami." Vydechla jsem a přitom se dívala do jejích modrošedých očí. Její postoj těla byl pořád stejný jako kdysi. Odhodlaný a sebevědomí. Jenže jsem poznala že ona pod svou pevnou skořápkou skrývá neskutečnou bolest z odchodu a ztráty dcery.

"Harper jsi to ty?" Šeptla a já si všimla jak se jí do očí nahrnuli slzy. Jen jsem s úsměvem a slzami na okraji očí přikývla. Její slzy se jí roztekly po tváři a rozešla se ke mě. Přitáhla si mě k sobě a pevně mě obejmula. Po chvilce se jí ale podlomili nohy a já spolu s ní Klekla z zemi.

Seděli jsme na studené zemi a užívali si pocitu té volnosti. Toho, že mě konečně po té dlouhé době znovu vidí a já vidim jí. Možná si myslela že jsem mrtvá. A teď když zjišťuje že to bylo úplně jinak, musí to být neskutečná úleva.

Po chvilce se s promáčeným obličejem odtáhla a nahlédla do toho mých očí.

"Bože můj holčičko." Říkala polohlasem a já cítila jak je šťastná.

"Emmo co se děje?" Ozval se z obýváku hlas druhého mého rodiče. Můj táta.

"Bene pojď sem a uvidíš." Řekla a utřela si oči. Pomalu mi svými jemnými dlaněmi pomohla na nohy a ještě mě potom chvilku držela.

Táta po chvilince došel do chodby a při pohledu an mě se zarazil.

"Pane bože Emmo to je naše Harper!" Rozkřikl se a v rychlosti došel ke mě. Pevně mě obejmul div jsem se neudusila. Nemohla jsem utišit můj radostný smích. Jako vlastně nikdo z nás. Po chvilince dušení mě vyzvedl ze země a zatočil semnou.

"Tati to stačí udusíš mě." Vyjekla jsem se smíchem a on mě po chvilce položil na zem. "Tak strašně si nám chyběla princezno." Řekl tiše a dal mi pusu na čelo. Obejmul mě a po chvilce se do objetí přidala máma. Takže jsme tam stály všichni tři ve velkém objetí a předávali si tím pocity za poslední ty dva roky.

Po pěti minutách jsme se ale rozpustili a máma mě zavedla do mého pokoje.

"Tak. Všechno je stejné až na oblečení všechno jsme dali na charitu to samé i s nějakými tvými věcmi. Takže tu máš vlastně postel skříně a nějaké věci který jsme nebyli schopni dát pryč. Harper ještě ti to tu uklidím od prachu a tak aby se ti tu dobře spalo." Řekla a chtěla odejít do koupelny jenže já jí zastavila.

"Ne v pohodě to je dobrý udělám si to sama." Usmála jsem se a ona mi úsměv opětovala.

"Mami kde je vlastně Logan?" Vyslovila jsem to ba co se chci zeptat už od první chvíle.

"Je u kamaráda na víkend. Zítra se vrací. Neboj brzy se uvidíte." Usmála se a já kývla chápavě na souhlas. Chtěla odejít jenže se otočila a znovu se na mě podívala.

"Harper jsme neskutečně šťastní že už jsi zase zpátky doma." Šeptla a já s úsměvem přikývla.

"Vy mě taky mami." Šeptla jsem a ona po chvilince odešla.

Posadila jsem se na postel z které se začalo prášit. Jen jsem si nad tím povzdechla a znovu se zvedla. Otevřela jsem skříň kde bylo všechno na stejném místě. Oblečení bylo poskládané a moje staré věci byli pořád stejné akorát od prachu.

Musela jsem se usmát nad tím jak mi každá věc připomínala určitou vzpomínku. Ale bylo tu opravdu dost prachu tak jsem dala na radu mámi a všechno si to tu uklidila. Když jsem to dodělala tak už bylo celkem pozdě ale i tak jsem byla rozhodnutá ztrávit zbytek dne s rodiči.

Tolik věcí. Tolik věcí který jsem jim toužila říct. Ale skoro všechno z těch dvou let jsem jim říct nemohla. Jak by asi reagovali na to že jejich dcera utekla s mafiánem do Kanady a po asi třech měsících se zaprodala mafiánům největšího kalibru a oni jí každý den, celý rok využívali a odstranili jí vaječníky takže nemůžou mít vnoučátka? Já vím jak. Špatně. Takže jsem ji musela říct vlastně z většiny jednu velkou lež.