AGAINST THE WORLD [JBFF]

53.

Justin

Celou cestu jsem jí pozoroval. Jestli vypadá líp. Ale marně. Harper se celá třásla a pořád slabě dýchala. Čím déle jsem jí takhle viděl tím víc moje obavy zvětšovali. Harper je drobná a hubená a ležela v minusových teplotách v krátkým tričku. Jak na to její tělo asi bude reagovat?

"Kurvaaaaa." Řekl jsem tiše a v rychlosti si oblízl rty. Šlápl jsem na pedál a zrychlil auto. Moje rychlost stoupala dokavaď jsem neměl na tachometru 230 km/h.

Natáhl jsem se dozadu pro její ruku kterou jsem pevně sevřel. "Harper já vím že odpovídám pozdě ale taky tě miluju. Kurva moc. Jsi to nejcennější co mě v životě potkalo. Nemůžeš mi umrznout. Prosím beruško." Řekl jsem a jemně ji hladil bříškem palce po hřbetu její promrzlé ruky.

Trvalo to asi další hodinu než jsem se konečně dostal před náš dům. Rychle jsem vystoupil a zezadu vytáhl Harper. Rozeběhl jsem se do domu a málem vyrazil dveře.

"Co děláš debile?! Chceš vzbudit celý barák?" Štěkl po mě táta.

"Klidně vzbudím celý svět. Ale potřebuju aby to Harper přežila." Odfrkl jsem a rychle vybíhal schody nahoru.

"Cože? Co se jí stalo?" Zeptal se a rychle šel za mnou.

"Byla někde ještě 300 kilometru dal než jsme my teď. Sněžilo tam, a Harper neměla nic teplého na sobě. Byla asi pět hodin v minusových teplotách." Řekl jsem a v rychlosti jí položil opatrně na postel.

"Justine do prdele co dělala tak daleko! Měl si jí hlídat! Copak ti už ani na ni nezáleží?!" Zařval na mě.

"Záleží. Ani nevíš jak." Šeptl jsem a sundal z ní to promáčené oblečení.

"Tak proč si jí do prdele neohlídal a ona teď může umřít?!" Zařval znovu.

"Neumře. Vím to." Řekl jsem znovu klidně a oblékl jsem jí svoje triko a na to hned mikinu.

"A kde máš tu jistotu?" Zeptal se a nájem lehce přivřel oči nad jeho větou.

"Tati nepomáháš. Mohl bys odejít?" Zeptal jsem se s pohledem na něj a on bez odpovědi pomalu mířil k východu z dveří.

"Jen chci aby si věděl že to bude potom tvoje vina, jestli ta holka umře." Řekl klidně zády ke mě a odešel pryč.

Já se tedy teď mohl naplno věnovat povinnosti co nejrychleji zahřát Harper. Oblékl jsem jí několik vrstev oblečení. Potom jsem přinesl všemožné deky a peřiny kterými jsem jí zasypal. Potom co jsem je následovně upravil aby jí opravdu zahřáli, tak jsem přešel k jedný straně postele na kterou jsem se posadil.

Začal jsem ji laskat po vlasech. Jemně jsem jí odhrnoval vlasy z čela. Potom jsem se k ní naklonil a na to čelo jí následovně políbil. Měl jsem tam ještě chvíli rty přitisklé. Alespoň do té doby  než jsem se rozhodl odejít a nechat jí samotnou. Zhluboka jsem Vydechl a pomalu se zvedl. Ucouraným krokem jsem odešel z pokoje a potichu zavřel.

Sešel jsem dolu do obýváku a posadil se na gauč k tátovi. Koukal na mě ale nevěděl co na mě říct.

"Co budeš dělat? Aby si jí chránil?" Řekl po chvilce. Jen jsem nad tím zakroutil hlavou. Nevěděl jsem co mám odpovědět.

"Nevím. Asi to udělám tak jak si mi řekl. Budu tam chodit. A abych neohrozil Harper tak si jí nebudu všímat. Odmiluje se a bude v pořádku." Řekl jsem slev tom na mě začal koukat táta jako na blázna.

"Justine to rozhodně ne. To že začneš Harper ignorovat jenom všechno ohrozí. Musí vědět ze ji miluješ! Musí to vědět. Protože když jí ukážeš opak tak se vše ještě zkomplikuje a to nevíme jak. Musíš být s ní. Nebo copak ty už ji nemiluješ?" Řekl rozzlobeně.

"Jenže když mě bude milovat tím horší pro ni bude když já nakonec na to všechno umřu. Na ty návštěvy Joshe." Šeptl jsem když se mi zlomil na začátku hlas. Byl jsem z toho totálně v prdeli.

"Justine ta holka by pro tebe umřela. A jestli že by si mě umřít tak proč jí brát poslední chvíle s tebou? Proč by si to dělal? Copak by ona někdy tohle udělala tobě?" Zeptal se a já si v tu chvíli uvědomil jak moc čistou pravdu mluví. Ale nemohl jsem tu pravdu uznat.

"Stejně moc dobře víš jak moc tvrdohlavý jsem a jak si stejně nadále budu stát za svým." Šeptl jsem a táta sklonil hlavu k zemi když pochopil že já si jeho rady k srdci nevzal.

"Justine...když ti umřela matka...každičkou sekundu jsem si potom vyčítal. vyčítal jsem si každou hádku, každé nehezké slovo a všechno špatné. Byl jsem tak na dně že jsem si vyčítal dokonce i její vlastí smrt. Je jasné že za příčinu její smrti nikdo nemohl ale stejně. Nedokázal jsem se skoro ani nadechnout když už jsem věděl že moje Pattie, tvoje maminka už se na svět nevrátí. a Proto ti doporučuji. Nenech tu holku jen tak odejít. nenech jí aby si případně pak všechno vyčítala stejně jako já. Už z mojí zkušenosti vím že je to přímo zabíjející pocit." Řekl a pomalu se zvedl z gauče. Beze slova odešel a nechal mě tam s mučivými myšlenky a pocity.

-------

mé myšlenky mě přímo upalovali. Hořel sem, a nedokázal si poradit. Nedokázal jsem vymyslet ani jedno rozumné řešení k zácharper a nepřijít o ni.  Ale dlouho jsem tohle nemohl vydržet. 

"Potřebuju nakopnout." Šeptl jsem smutně a zhluboka vydechl.Zvedl jsem se a došel si do kredence pro nějaký tvrdý alkolhol. Na konec jsem zvolil obyčejnou vodku a vrátil se zase zpátky na gauč. Ta jsem si bez dalšího zbytečného zájmu dvakrát lokl a strčil si ještě ze včera čerstvě ubaleného Jointa mezi rty.

vydechl jsem velice rozsáhlý a tmavý kouř a opět se napil vodky. "prosím ať už tohle skončí. Šeptl jsem zklamaně a vložil si tvář do dlaní. Následovně jsem si vyčerpaně promnul oči a znovu se pořádně napil.

takhle to pokračovalo dál asi ještě hodinu. Vypil jsem celou láhev a vykouřil všechny Jointy co jsme tu měli včetně k tomu ještě pár cigaret. A i když jsem očekával že budu totálně na sračky, nebyl jsem. Byl jsem naopak úplně v pohodě. Možná i líp...

protože jsem nic necítil..

zlost byla pryč. bolest a smutek taky. Ale jediný co mě zůstalo byl pocit lásky k mé princezně. Díky těm věcem tam v obýváku jsem pochopil, že se nemůžu zbavit něčeho tak skvělého. nemůžu po té osobě chtít něco tak neuvěřitelného a nesplnitelného jako je se odmilovat protože ta holka je jediný co má v mém životě ještě pořád stálý směr. a to se ovlivnit prostě nedá..

Pomalu jsem se tak nějak dobelhal nahoru do ložnice kde ležela a spala zasypaná dekami Opatrně jsem si lehl k ní a lehce nadzvedl jednu z jejich přikrývek po kterou jsem si v rychlosti lehl. Obejmul jsem jí opatrně zezadu a lehce se na ni nalepil.

"ty a já proti celému světu." Šeptl jsem jí do ucha jedny slova které mi pověděla nedácnou a pomalu i společně  s ní po svém boku usínal..

můžu už ale jenom doufat v to aby zítřejší den byl lepší jak ten dnešní

já vím!!! Zase ta část vychází pozdě! ale díky tomu vám taky dávám povolení k tomu mě zabít! Jeeeeeej :'D

love u all <33