AGAINST THE WORLD [JBFF]

36.

Harper

Mia mi pomohla do auta a odvezla mě do nemocnice. Ryan tam zůstal a snažil se uklidit to nadělení co tam Justin stvořil.

Já si mezitím kapesníkem snažila zastavit krev která mi tekla z kolen. Ale moje myšlenky byli úplně jinde takže to vůbec nebylo cítit.

Mia jela opravdu rychle. Nikdy bych to do ní neřekla že dokáže tak dobře řídit. Zastavila přesně před vchodem nemocnice. Opět mi pomohla vylézt z auta a rychle se společně semnou rozešla k recepci.

"Dobrý den." Šeptla jsem a hned si získala pozornost recepční.

"Dobrý den. Co pro vás mohu udělat?" Zeptala se příjemně.

"Potřebuju vědět....kde leží Justin Bieber." Šeptla jsem vyčerpaně.

"Harper ztrácíš moc krve. Pojď si to nejprve nechat ošetřit." Řekla mi Mia.

"Ne. Já za ním musím." Šeptla jsem a znovu se podívala na rozpačitou recepční.

"Je mi líto ale...jestli nejste jeho rodina tak za ním nemůžete." Řekla najednou sklesle.

"Jsem...jeho přítelkyně."  Řekla jsem a najednou na mě byl i pohled Mii.

Myslíš ex přítelkyně že ano Harper?

"Dobře. Pustím vás k němu ale nejdřív...si opravdu nechte ošetřit ty rány." Usmála se a i když jsem opravdu nechtěla, souhlasila jsem.

Ani ne za tři minuty mě příjmul nějaký vysoký blonďatý doktor. Posadila jsem se na takové to typické  kožené tyrkysově modré lehátko a on ke mě přišel s nějakými deskami.

"Harper Collins že?" Zeptal se se širokým úsměvem.

"Ano." Falešně jsem se usmála.

"Už jsme o vás slyšeli." Zasmál se a začal mi ošetřovat nohy.

"Jak jste o mě slyšeli?" Zeptala jsem se zaraženě. On se jenom začal usmívat ale neodpověděl.

"Slečno Collins ty střepy máte hodně hluboko. Je to tím jak jste chodila. Zarývali se víc a víc do vaší nohy. Jeden velký střep máte už tři centimetry hluboko a to už je na šití." Řekl a já jen chápavě přikývla.

"Takže příště až se vám to stane tak radši nechoďte a nechte se radši někým odnést." Zasmál se

Hned co vyndal všechny střepy a důkladně ránu ošetřil přišlo na řadu šití. Zašil asi polovinu ze všech jizviček.

"To jste opravdu celou dobu nic necítila?" Zeptal se překvapeně.

"Ne." Řekla jsem zjednodušeně.

Hned potom co mi ještě obě kolena obvázal obvazem bylo vše hotovo.

"Tak běžte. Určitě na vás čeká." Usmál se a oba jsme věděli o kom je řeč.

"Tak takhle o mě víte? Od něj?" Zeptala jsem se a on jen s úsměvem kývl na souhlas.

Tak nejen že se cítím strašně ale teď se ještě v celý nemocnici budu cítit trapně. Občas mám toho Justina opravdu chuť zabít.

Opustila jsem ordinaci a přešla zpátky k Mie.

"Už víš kde leží?" Zeptala jsem se jí.

"Jo. Osmé patro pokoj 304. Ale prý před půl hodinou usnul. Nemáme ho budit." Řekla a já chápavě přikývla.

Nastoupili jsme do výtahu a rozjeli se do osmého patra. Byla jsem nervózní. Sice spal ale i tak jsem se bála toho co uvidím. Protože je to způsobeno kvůli mě.

Výtah zastavil a já s Mia jsme z výtahu taky vystoupili. Procházeli jsme dlouhou chodbou a cestou se dívali po pokojích s čísli aby jsme našli ten Justinův.

"Harper tady." Řekla Mia a ukázala na pokoj přede mnou.

Zhluboka jsem se nadechla a přešla k ní. Podívala se na mě pohledem který se mě doslova ptal 'mám otevřít?'. Kývla jsem na souhlas a Mia dveře otevřela. Vešla dovnitř a já šla hned za ní. Potom zastavila a stoupla si vedle mě. A v tu chvilku jsem ho viděla.

Měl kolem sebe spoustu přístrojů. V nose měl jakousi hadičku a v ruce měl zapojenou i kanylu. Jeho obličej byl zhyzděný. Napuchlé červené oči. Kruhy a obrovské fialové modřiny kolem očí. Popraskaný a suchý rty s ještě nějakými těmi odřeninami. Bylo to mnohem horší než jak jsem to čekala.

"Jsi v pohodě?" Zeptala se mě Mia když si všimla jak jsem začala zrychleně dýchat a jemně mě pohladila po zádech.

"Ne." Vydechla jsem s podívala jsem se na ni skrz skleněné oči.

"Harper bude ti vadit když teď zase pojedu za Ryanem? Nebo chceš už jet taky?" Zeptala se po chvilince Mia.

"Ne nebude. Jeď za ním. Jenomže já zůstanu s Justinem. Potřebuje mě tu." Šeptla jsem a ona souhlasně kývla na souhlas.

"Tak já jdu. Zatím." Řekla.

"Ahoj Mio. A děkuju." Šeptla jsem. Ona kývla na souhlas a Odešla.

V tu chvíli mi z obou očí vytekly slzy. Nedokázala jsem na něj jen tak tupě koukat. Pomalu jsem přešla k jeho posteli a posadila jsem se na ni. Natáhla jsem ruku na jeho tvář kterou jsem jemně pohladila. Potom jsem svou ruku přemístila na jeho vlasy za které jsem začala jemně tahat a různě je cuchat a hladit.

"Tohle mi chybí." Šeptla jsem a nechala svým slzám volný průběh. Lehce jsem se pousmála nad tím že jsem znovu měla možnost se ho dotknout.

"Chybí mi to jak si mě miloval. To jak si mě před všemi chránil. Chybí mi jak si mě schválně škádlil a pak se tak krásně smál. Chybí mi to jak si vždycky vylezl ze sprchy a ty tvoje mokré vlasy ti padali do vlasů. Chybí mi tvoje pevné obětí. Ty, kterými si mi dával najevo že jsem jenom tvoje. Chybí mi to jak si mě líbal. A chybí mi i ten tvůj Jerry nebo jak tomu říkáš." Nad poslední větou jsem se mezi slovy musela zasmát. Jenže můj úsměv netrval dlouho.

"Jussi, ikdyž mě neslyšíš chci aby si věděl že tě pořád miluju. To co k tobě cítím se nedokáže změnit ať se snažím sebevíc. Jsi to co budu vždy milovat. Ale nemůžeme být spolu. Oba se trápíme. A ty to víš protože se trápíme i teď. Ale to co se ti stalo mě neskutečně mrzí a nejradši bych to vzala na sebe. Protože se ti to stalo kvůli moji blbosti. Ale to je stejně jedno protože já bych pro tebe i umřela takže nemocnice je pro mě maličkost." Řekla jsem a dál se dívala na to jak tam nehybně leží.

"Tak mě to prosím odpusť." Šeptla jsem s další várkou slz v očích.

Pomalu jsem se přiblížila k jeho rtům na který sem jemně položila ty své. Byl to pocit který jsem potřebovala cítit. On byl moje droga. A zároveň jsem tak strašně toužila aby mi byl tento polibek opětovaný.

Jenže nemůže.

Další část <33 trošku kratší ale já jsem ráda že je 😂

Love u all 💓