AGAINST THE WORLD [JBFF]

38.

O dva týdny později
Justin

Každým dnem mi bylo lépe. Harper celý ten týden za mnou chodila a povídala si semnou přesně tak, jak jsem si to přál. Ale chodila třeba jen odpoledne protože musela chodit do školy.

Je pro ni velice důležité studium a proto nemešká když to není nutné. Byla tu vždycky třeba pět hodin a pak ještě odbíhala za nějakým svým kamarádem kterého má.
Sice jsem vždy když řekla že jde za ním žárlil ale ona už moje být nechce. A ikdyž se to snažím respektovat vím, že si jí získám zpátky.Vybojuju jí ať to bude stát cokoliv.

Ale také sem často chodili kluci a společně jsme vyřizovali různé papíry ohledně obchodu. Josh se teď začal chovat podezřele normálně tak ho radši kluci hlídají. Není normální aby po nás najednou chtěl víc kšeftů a zároveň se nezmínil o tom jak moc mě chce zabít.

Dnes už jsem v nemocnici poslední den. Už je mi opravdu dobře a dnes mě pouští domů. Balím si věci které jsem tu po ty celý dva týdny a něco potřeboval a už se neskutečně těším pryč.

Najednou mi zapípal mobil. Podíval jsem se na něj a první co jsem viděl byla fotka mě a Harper. Pousmál jsem se nad tím a hned potom vzal mobil do ruky a podíval se co mi kdo napsal.

Fredo: čekám před nemocnicí. Tak pohni prdelí :D

Trochu jsem se pousmál nad tou zprávou a vzal si tašku s věcmi kterou jsem měl položenou na posteli.

Rychle jsem odešel z pokoje a šel jsem se ohlásit na recepci s tím že odcházím. Rychle jsem vyšel ven z nemocnice a rozeběhl jsem se rovnou k Fredovýmu sporťáku které už stálo před nemocnicí. Hodil jsem si tašku do kufru a nasednul jsem si k němu dopředu.

"Čau brácho!" Pozdravil mě hned a pevně mě sevřel ruku na přivítanou.

"Ahoj." Pozdravil jsem s úsměvem a on se po chvilce rozjel.

"Tak kam chceš jet?" Zeptal se po chvíli.

"Odvez mě domů. Potřebuju svoje auto." Řekl jsem a vytáhl si z kapsy mobil.

"Vždyť ho máš v servisu. Autonehoda. Nebo si snad zapomněl?" Zeptal se s úsměvem.

"Ne nezapomněl. To ty si spíš zapomněl to že já nejsem chudý jak ty a auta mám dvě." Zasmál jsem se a on semnou.

"Co že tak moc potřebuješ auto?" Ptal se dál.

"Chci Harp někam vzít." Zamumlal jsem a začal se dívat do telefonu.

"Nerozešli jste se náhodou?" Řekl s dotíravým úšklebkem.

"Ne to ona se rozešla semnou. A já ji vybojuju zpátky. A teď už mi dej radši pokoj a věnuj se jízdě." Zasmál jsem se a on semnou.

Do mobilu jsem rychle vyťukal zprávu pro Harper.

Me: Co budeš dnes večeřet?

Netrvalo to ani pět minut a odepsala mi.

Harper <3: nevím. Proč se ptáš?

Me: ale já to vím.

Harper <3: Justine vůbec nevím co tím myslíš.