AGAINST THE WORLD [JBFF]

63.

O tři dny později..
Harper

Jsou to už tři dny od toho co mě Justin našel. Celou dobu říkal že jsem se vlastně zachránila sama tou obálkou kterou jsem mu poslala ale to není pravda. On byl vždycky ten kdo mě zachraňoval. Když mi bylo zle nebo do breku tak jsem si na něj vzpomněla a alespoň na chvíli se od bolesti osvobodila. Zbláznila bych se tam kdybych neměla vzpomínku na něj. A navíc kdybych se uměla zachránit sama byla bych už dávno pryč.

Za ty tři dny si myslím že brzy asi prasknu. Justin mi pořad kupuje ty nejvíce tučné jídla a prostě mě strašně krmí. Nabrala jsem už asi kolem pěti kil a nedivila bych se kdyby i víc. Říká že jsem za ten rok strašně zhubla a že si mě vykrmí a vytvarujte jak se mu to bude líbit. I když je to roztomilý tak zase nechci být tlustá. Možná bych jsem se mu potom nelíbila a přišla bych o něj úplně.

Je dopoledne a já teprve vstávám. Rychle jsem si zvykla na to že nemusím už v 7 vstávat, vyspat se alespoň s jedním chlapem a pak ještě v devět stíhat snídani.

Na podprsenku jsem se vykašlala. Nechci se týrat když v Justinově domě skoro nikdo teď není. Všichni jsou u sebe a tady jsem jenom já, Justin a jeho táta. Přiložila jsem si k nosu Justinovo tričko a nasála jeho vůni. Zavřela jsem oči a s úsměvem Vydechla. Ta vůně je moje droga.

Dlouho jsem nečekala a hned si ho oblékla. Potom jsem si ještě vzala nějaké čisté krajkové spodní prádlo a na to legíny. Rozpustila jsem si vlasy z drdolu a šla dolů za Justinem kde už vonělo jídlo.

Mlčky jsem došla ke dveřím do kuchyně a dívala se na to jak zády ke mě zase něco chystá. Bože můj já z něj snad rozteču. Je tak sladký.

Ještě potišeji jsem došla k němu a postavila se na špičky abych si mohla svou bradu zabořit do jeho záhybu mezi krkem a ramenem. Hned co si všiml že jsem to já spokojeně vydechl.

"Voní to krásně." Řekla jsem šeptem s širokým úsměvem. Provlíkla jsem si ruce skrz vnitřní strany jeho paží a zavěsila jsem si je na jeho ramenech.

"No Jo no. Tady jsem ti připravil citronovo borůvkové muffiny tady máš zas brownies a tady čerstvé croissanty s ovocem a lesními plody. No a tady ještě omeleta z dvou vajec." Popsal mi všechno co mi připravil a já se musela začít smát.

"Justine je to sladký ale tohle nemůžu nikdy sníst. Je toho moc." Zasmála jsem se mu do ramene.

"Sníš alespoň většinu. To je rozkaz." Zasmál se zas on a začal to všechno dávat na talíř.

"Jsem zvědavá jestli o mě budeš takhle pečovat třeba i za padesát let." Zasmála jsem se jenže on se trochu seknul.

"Ty...semnou chceš být i za padesát let?" Řekl a já cítila jak z něj srší ta radost a štěstí.

"Už se od tebe nehnu ani na krok Justine." Šeptla jsem a jemně ho políbila na krk. Cítila jsem jak se mu krk lehce napnul. Poznala jsem že jsem to vyvolala já. A já chci aby ze mě šílel úplně stejně jako kdysi. Chci to cítit znova. Tu várku nekonečného tepla mezi námi.

Sjela jsem rukama na jeho hruď a začala mu pomalými a nenápadnými pohyby jezdit až k jeho vypracovanému břichu. A dostala jsem to co jsem chtěla. Bylo to tu znova. Justinovi se napnuly všechny svaly v těle a on celý ztuhl. Lehce jsem se ušklíbla a dál pokračovala ve svých pohybech.

"Harper." Vydechl a otočil si mě k sobě. Měl vážný přitom ale tak uvolněný a krásný výraz a díval se mi hluboko do očí. Omotal si svou ruku okolo mého pasu a přitáhl si mě blíž k sobě. Rty se mi nad pohledem na něj sami otevřeli úžasem a okamžitě si upoutali pohled Justina. Ten už dál ale neotálel a svoje rty v rychlosti přitiskl k těm mým.