AGAINST THE WORLD [JBFF]

35.

Harper

Zbytek dne jsem tak nějak obrečela. Taylor mě chtěl odvést domů jenže já ho odmítla. Nechtěla jsem aby si semnou dělal starost. Ale tak to bylo vlastně s každým. Vyhýbala jsem se Madison, Brittany a prakticky všem holkám. Hodně mě a Justina řeší. Akorát by toho mohli využít a nám dvoum ještě více ublížit.

Doma nikdo kromě mě a brášky nebyl takže jsem měla tu možnost si zalézt do pokoje a pořádně se vybrečet. Ale nepomáhalo to. Všechno jako kdyby mě opustilo kromě bolesti a smutku.

Teď sedím za oknem se sluchátky v uších a snažím se zahnat špatné myšlenky příjemnou a veselou hudbou. Ale stejně to vždycky asi po minutě přepnu na nějakou smutnou.

Můj pohled na chvilku zabloudil  ke dveřím ve kterých stál Logan. Hned jsem si sundala sluchátka z uší a falešně se usmála.

"Ke mě falešná nebuď Harper. Za prvé vždycky poznám když mi kecáš a za druhé mi hned došlo že jste se rozešli. Nikdy by si nebrečela tak dlouho kdyby jste se jenom pohádali." Řekl a pomalu přešel ke mě.

"Fakt tě nesnáším za to jak mě znáš." Řekla jsem s úsměvem a on se krátce Uchechtl.

"Harp..když si s ním začala to všechno...věděla jsi přece že to s ním nebude lehké." Řekl a posadil se ke mě.

"A jestli si chceš alespoň trochu pomoct, měla by si se nějak zabavit. Užít si. Smát se. Já třeba hraju videohry. A ty...ty si třeba pozvi kamarádku. Třeba tu Madison tu mám celkem rád. Ať u tebe přespí a pořádně si to užijete aby si taky mohla konečně myslet na něco jiného než na něj." Po tom co svůj proslov ukončil jsem se musela usmát nad tím jak je rozkošný. Hned potom jsem ho co nejpevněji objala.

"Fajn. Pozvu jí." Usmála jsem se a od obětí se odtáhla. Logan se hned po chvilce zase zvedl a namířil si to pryč z mého pokoje.

A já dlouho taky nečekala. Vzala jsem do ruky mobil a napsala Madison krátkou textovku.

Me: Ahoj Mad. Nechceš dneska u mě přespat? Společnost by se mi hodila ;)

Ani ne do minuty mi od ní přišla i taky odpověď.

Madison: ani nevíš jak ráda. Jsem u tebe do půl hodiny :D

Hned po přečtení zprávy jsem se tedy zvedla a začala si uklízet pokoj. Nechci aby sem Mad přišla a začala si o mě myslet že jsem nějaké prase. Potom co jsem měla pokoj uklizený a upravený, začalo opakované upravování sama sebe. Sotva jsem si ale obličej odlíčila od minulé od pláče rozmazané řasenky, po domě se rozezněl zvonek.

Zaskočeně jsem vyšla z koupelny otevřít dveře. Stála v nich Madison. Usmívala se a vypadala tak šťastně. Přesně opak toho, co stálo před ní. Rozpadající se osamělá troska.

Když si mě ve dveřích všimla její úsměv jako by někam zmizel.

Ve škole ještě před tím rozhovorem s Justinem jsem Madison řekla že se s ním chci rozejít. A pak viděla i to jak se před ním snažím utéct protože jsem se s ní předtím bavila.

"Harper já...Vypadáš strašně." Šeptla.

"Tak to opravdu děkuju za lichotku." Uchechtla jsem se a pustila ji dovnitř.

"Je mi to moc lí-..."

"Mad jsi hodná ale teď opravdu lítost nepotřebuju." Přerušila jsem jí a na chvilku navázala oční kontakt.

"Fajn. Tak jestli ti to nebude vadit, dnešní večer si užijeme jako kdyby se nic nestalo." Mrkla na mě a já se na ni krátce usmála.

"Přesně TOHLE potřebuju." Řekla jsem a ona mi úsměv opětovala.