AGAINST THE WORLD [JBFF]

25.

Jen tak na úvod teď chci udělat v třech dalších částech nějaké to věnování takže pište kdo by chtěl ;))

Justin

Pinzetou jsem si vyndal kulku ze svého břicha a a zastavil krvácení. Omotal jsem si kolem břicha obvaz a vyšel ven z koupelny.

"Jsi v pohodě?" Zeptala se mě stále ubrečená Harper.

"Jo jsem. Jen musím počkat až se to zahojí." Mrkl jsem na ni.

"Můžu za to já že tě postřelil. Kdybych tě nezavolala tak-..."

Nemohl jsem poslouchat to jak si vyčítá moje zavolání. Proto jsem jí skočil do řeči.

"Harper kdyby si mě nezavolala tak já bych možná nebyl postřelený jenže tebe by tu ještě teď klátil Thomas Clark." Řekl jsem a jen z té představy se mi dělalo zle.

"Harper copak ty snad lituješ toho že jsem přišel? Kdyby si nechtěla abych přišel tak by jsi mi nevolala. Spoléhala si na mě a já si toho vážím. A to že si myslíš že jsem kvůli tobě postřelený? Hah! Kvůli tobě bych se nechal postřelit třeba třicetkrát. Hlavně že jsi v pohodě. Tak už přestaň brečet a vyčítat si to. Víc jak slzy ti milionkrát sluší úsměv." Řekl jsem a pohladil jí po tváři. Ona jenom kývla na souhlas a přešla na postel kde měla nějakou tašku.

"Jsi už zabalená?" Zeptal jsem se a pohladil jí zezadu po boku. Trochu se lekla ale když se ujistila že jsem to já byla zase v pohodě.

"Jo. Můžem jít." Řekla a hodila se tašku přes rameno.

"Ukaž vezmu ti to." Řekl jsem a natáhl se pro tašku jenže ona uhnula. 

"To je v pohodě zvládnu to sama." Řekla a falešně se usmála.

Vyšli jsme z domu a já odemkl auto do kterého si Harper hned dala tašku.  Posadili jsme se a do minuty jsme se rozjeli.

Byli jsme potichu. Nevěděl jsem co říct a myslím že ona ani mluvit nechtěla. Věděl jsem že potřebuje ticho na to aby si vlastně uvědomila co se za poslední hodinu stalo nebo se mohlo stát.
Krátce jsem se na ni podíval a všiml jsem si jak se jí v klíně klepou ruce. 

Hned jsem dal svojí ruku mezi ty její rozklepané a pevně jí chytl. Vyděšeně se na mě podívala. Zorničky měla stažené strachem takže více vynikly její nádherné oči.

"Harper už se nemusíš bát. Jsi a budeš v bezpečí. Thomas tě nenajde. To ti slibuju." Řekl jsem a jí z oka vytekla rychlá slza.

"Nebyl....on nebyl součástí tvého života. Nedokážeš si předatavit jak to bolí když osoba která dřív byla v tvém životě nejvíce důležitá se tě teď pokusila znásilnit nebo i zabit. Nevíš jak mi je Justine." Skoro šeptala.

Chtěl jsem stáhnout ruku z jejího klína  pryč jenže ona si jí pevněji chytla.

"Justine?" Šeptla Harper.

"Jo?" Znovu jsem se na ni podíval.

"Můžeš mi něco slíbit?" Řekla a pohled mi opětovala.

"Cokoliv." Řekl jsem a uhnul jsem pohledem zpět na silnici.

"Slib mi, že mě nikdy neuděláš to co on. Že mi  nikdy nezlomíš srdce a pak mi ještě několikrát neublížíš." Řekla a do očí se jí začali tlačit slzy.

V tu chvíli jsem zastavil auto na nějaké krajní cestě abych se mohl naplno věnovat Harper.

"Harper co jsem ti řekl včera večer?" Zeptal jsem se a zvedl jí bradu do úrovni mých očí.

"Řekl jsi že mě miluješ al-..." skočil jsem jí do řeči.

"Přesně tohle jsem řekl. A řekl jsem to protože to tak je. Harper nikdy bych ti tohle neudělal. Ano, jsem debil který je schopen všeho ale nikdy bych se nezmohl na to ti ublížit.." řekl jsem a ona tiše vzlykala.

"Thomas mě taky miloval a stejně to udělal." Šeptla.

"Harper neboj se. Jsem tu s tebou a budu tu s tebou den za dnem. A Thomase se neboj. Je teď neškodný." Snažil jsem se jí uklidnit i když jsem dobře věděl že Thomas je nebezpečnější víc jak si dokáže představit.

"Nesnaž se to okecávat Justine. Vím čeho schopný...prostě mi to jen slib." Řekla a v poslední větě se jí zlomil hlas.

"Slibuju." Šeptl jsem a chytl jí za tvář. Přitáhl jsem si jí k sobě a spojil naše rty v jedny. Projela mým tělem neuvěřitelná vlna emocí kterou cítím jenom s ní. Protože s nikým jiným jsem tohle necítil. A dal bych cokoliv za to to cítit zas a znova.

Ale nechtěl jsem jí teď zbytečně zatěžovat svými potřebami a dělat jí to ještě těžší. Proto jsem se po chvilce odtáhl a podíval se naposledy na její rty. Moje rty neustále křičeli její jméno a toužili po dalším spojení a vypadalo to že její taky. Ale nechci dělat náhlé rozhodnutí. Proto jsem se podíval ještě na její oči a po chvilce se rozjel k naší druhé vile.

"Jak dlouho tam pojdeme?" Zeptala se trochu otráveně Harper.

"Jedeme až za hranice Kalifornie." Řekl jsem s klidem a a začal v kapse hledat krabičku s cigaretami.

"Cože?! My jedeme úplně mimo a ty mi to říkáš až teď že jedeme za Kalifornii?!" Prskla trochu a víc se zavrtala do sedačky.

"Dělám to pro tvoje bezpečí." Řekl jsem a vložil si cigaretu mezi ústa.

"Takže ty mě vezeš za hranice Kalifornie, já neuvidim dlouho svoji rodinu a přátelé, ty to děláš vlastně pro moje bezpečí a ještě budeš kouřit v autě?" Zeptala se ironicky a já popotáhl.

"Přesně tak." Řekl jsem a společně s tím Vydechl dým. Harper se natáhla po cigaretě a vytáhla mi jí z úst.

"Hej." Štěkl jsem trochu a podíval se na ni. Vložila si cigaretu mezi ústa a popotáhla stejně jako já. No tak tohle mě překvapilo. Nesnáší cigarety, nesnáší když kouřím a teď jí tady vidím popotahovat.

Hned při výdechu se trochu rozkašlala.

"Myslel jsem že nekouříš." Řekl jsem překvapeně.

"Nekouřila jsem. Do dnes." Poslední větu trochu Zamumlala aby jí nebylo moc slyšet a znova si vložila cigaretu mezi ústa.

"Harper přestaň." Poručil jsem jí a sebral jí cigaretu z ruky.

"Ne Justine ty přestaň!" Vyjekla a znovu mi cigaretu vzala. Ale tentokrát jí vyhodila z okna. Potom mě spražila pohledem i když přesně nevím za co a následovně nastalo hrobové ticho.

***

Jeli jsme dlouho. Už se stmívalo a Harper mi v autě asi hodinu zpátky usla.

Já jsem z dálnice odbočil na dlouhou příjezdovou cestu k našemu druhému domu.

Zastavil jsem před barákem. Vystoupil z auta a ze sedačky spolujezdce popadl spící Harper a odnesl jí až do domu jak princeznu. Položil jsem jí na postel jako kdyby byla křehká panenka z porcelánu které se nemůže nic stát.

Chtěl jsem odejít jenže ona mě chytla za zápěstí a přitáhla si mě k sobě do postele.

"Myslel jsme že spíš." Řekl jsem a snažil se co nejvíce ztlumit svůj smích.

"Taky že Jo. Jen teď nechci být sama." Šeptla a zabořila si hlavu hlouběji do mé hrudě. Jen jsem na souhlas kývl.

Položila si ruku na můj pas a já si jí natiskl blíž k sobě. Začal jsem jí hladit jemně po vlasech a sem tam zajel až k zádům.

"Tady tě nikdo nenajde. Jen ty a já. Ty a já a nový začátek." Šeptl jsme a pak už jsem slyšel jen spokojené oddychování.

...