AGAINST THE WORLD [JBFF]

6.

Harper

"Justine mě už bolí nohy." Zakňourala jsem po chvíli a pustila jeho ruku. Chodíme tu v lese už asi přes čtyři hodiny s snažíme se najít hotel. Ještě tak před dvěmi hodinami jsme hledali naší skupinku ale teď už hledáme hotel. "Fajn tak se na chvíli posaď a já zkusím někomu zavolat." Řekl a já kývla na souhlas. Posadila jsem se na kámen a dívala na Justina který si právě přiložil mobil k uchu. "Nemám signál." Řekl slabě a já si dala hlavu do dlaní. Potom jsem si všimla že si Justin sedl hned vedle mě ale nějak jsem na to nereagovala. "Proč jsme se neotočili dřív? Mohli by jsme to potom lépe najít." Zakňučela jsem.

Je mi zima, mám žízeň a bolí mě nohy. Existuje Něco vražednějšího?

"Alespoň máme teď více času na sebe." Uchechtl se a já se na něj krátce podívala. "Justine co to meleš? Za chvíli bude tma, je zima a vypadá to že za chvíli bude i pršet. Stále si myslíš že máme dost času na nás dva?" Zeptala jsem se a on se jen usmál.

"Je ti zima?" Zeptal se po chvíli Justin když si všiml toho že se třesu. Jen jsem na souhlas kývla. "Harper tak měla si mi říct že je ti zima. Kde máš mikinu?" Zeptal se a v rychlosti si začal sundavat svoji. "Na pokoji. Nevěděla jsem že se ztratíme. A už vůbec ne že se ztratím s tebou." Uchechtla jsem se a on taky. "Na. Vezmi si moji." Řekl a podal mi šedivou dlouhou mikinu. "Justine ne. Bude ti zima." Řekla jsem rozestřeně. "Já to nějak přežiju ale ty nesmíš být nemocná." Řekl a usmál se na mě. "Děkuju." Poděkovala jsem a mikinu si oblékla.

"Tak pojď ať ještě k tomu nezmoknem." Zasmál se a zvedl se. Podal mi ruku a pomohl mi se zvednout. "Tak fajn." Řekla jsem potichu a znovu jsme se rozešli zase někam na cestu.

Začala být čím dál větší tma a jak už jsem jednou zmiňovala nesnáším les. Zvlášť když je v něm tma. Prostě se toho bojím. Bojím se že mě to pohltí. "Justine?" Šeptla jsem s co nejvíc se k němu přiblížila. "No?" Zeptal se v klidu. "Můžu tě chytit za ruku?" Zamumlala jsem. "Co?" Zeptal se znovu. "Jestli tě mužů chytit za ruku." Zopakovala jsem svou větu stydlivě. Justin se jen uchechtl a za ruku mě chytl. Pomalu si se mnou propletl prsty a něžně mě hladil po palci.

"Proč se vlastně chceš držet?" Zeptal se opatrně. "Bojím se lesů a tmy. Je to prostě strašně znepokojující." Odpověděla jsem jednoduše a on kývl na souhlas. "Tak už se bát nemusíš protože za prvý jsem tu s tebou a za druhý támhle je náš hotel." Řekl a já si ulevila. "No to snad není pravda! Já myslela že umřeme!" Vypískla jsem a Zasmála se. Ale pak na mě kápla kapka vody a já se podívala na oblohu. Byla tma ale poznala jsem že je zataženo. Nebyl totiž vidět ani měsíc.

Hned po té jedné kapce spadla druhá a hned potom třetí. Nastavila jsem ruku a chytala vodu do dlaně. "Tak pojď. Nebo ještě zmoknem." Řekl Justin a rozeběhl se společně se mnou k hotelu.

Doběhla jsme dovnitř a začali jsme se smát. Měli jsme hlad ale už bylo kolem osmé hodiny a to už je jídelna zavřená. "Můžete mi laskavě vysvětlit vy dva výletníci kde jste byli?!" Zakřičela na nás učitelka a já si stoupla více za Justina. "My se od vás ztratili paní učitelko." Omluvil se slušně Justin a já se dívala jen na rozčílenou učitelku. "Okamžitě do svých pokojů! Hned!" Zakřičela a já se pomalu od Justina začala vzdalovat. "Kdyby si něco potřebovala Harper tak pokoj číslo 138." Řekl Justina rozešel se na opačnou stranu co já.

"Harp kde si k sakru byla? Měli jsme o tebe s Britt strach." Seběhla se ke mě Madison hned co mě viděla přijít do pokoje. "Ztratila jsem se." Řekla jsem a radši nezmiňovala Justina. Jen kývla na souhlas a obejmula mě. "Nahnala si nám strach." Řekla a já se omluvila.

——

V noci se zpustila bouřka. Nemohla jsem usnout. Pro pocit že nejsem sama jsem si oblékla Justinovu mikinu ale moc mi to nepomohlo. Potřebuju něco víc. Jinak asi neusnu.

"Kdyby si něco potřebovala Harper tak pokoj číslo 138."

Zazněly mi v uších Justinova slova a já se v rychlosti zvedla z postele. Měla jsem na sobě jen spodní prádlo a jeho mikinu. Docela odvážné já vím ale  tak teď je mi to úplně jedno. Opatrně jsem otevřela dveře abych nevzbudila holky a odešla na chodbu. V rychlosti jsem jí proběhla a očima hledala ten správný pokoj. "129, 130, 131..." šeptala jsem si pro sebe pokoje kolem kterých jsem probíhala. "138." Vydechla jsem a po chvilce také zaťukala. "Bože můj co to dělám..." Šeptla jsem si znovu pro sebe a chtěla odejít ale v tu chvíli dveře povolili. "Harp?" Řekl chraplavým hlasem Justin který se objevil ve dveřích. Měl na sobě jen boxerky od Calvin Klein.

Nedívej se tam kam nemáš, nedívej se tam kam nemáš, nedívej se tam kam nemáš!! Opakovalo si neustále moje podvědomí.

"Harp stalo se něco?" Zeptal se po chvilce. "Jo. Stalo. Děje se bouřka. A já v bouřce neumím usnout. Je to můj druhý strach." Řekla jsem a celá se otřásla. "Fajn a s čím ti já můžu pomoct?" Zeptal se znovu rozespale. "Můžu přespat u tebe?" Zeptala jsem se nervózně mezitím co on se nenápadně kousl do rtu. "Jo jen pojď." Pozval mě dál s já vešla dovnitř. Byl tam s ním ještě nějaký kluk který už spal. Justin si lehl do své postele a já si vlezla k němu. Byla jsem trochu nervózní. Přikryl nás peřinou a zezadu mě objal. "Sladké sny babe." Šeptl mi do ucha a já si s ním lehce propletla prsty.

Absolutně nevím co to dělám a nebo jestli toho ráno nebudu litovat ale rozhodně si to užívám. A i když ho teprve ještě poznávám, začínám v sobě cítit slabě projevující se emoce. A vím že on to tak má taky.

Tak co na to říkáte? Mám pokračovat?