AGAINST THE WORLD [JBFF]

55.

Harper

"Platí stále ta tvoje nabídka o dobrovolném odchodu?" Zeptala jsem se roztřeseným a odvážným hlasem zároveň.

"Ale samozřejmě má milá. Akorát....má nabídka se zítřkem ruší. A to proto že chci. Myslím že ti šle den na rozmyšlenou nebude...."

"Joshi jsem rozhodnutá nic si rozmýšlet nepotřebuju. Chci to příjmout." Skočila jsem mu do řeči.

"Dobře tedy...tak už pozítří aby si tu byla." Řekl vážně a mě celkem v rychlosti blesku vyschlo v krku.

"C-cože? Už pozítří? Proč tak brzy? Potřebuju se zabalit. J-já potřebuju trochu času." Řekla jsem trochu zbrkle.

"Noo můžeš přijet kdy jen budeš chtít jenomže jsem myslel že by si chtěla pomoct Bieberovi od dalšího násilí. To se ti nezmínil že už pozítří má přijet znova?" Řekl ironicky a mě bylo smutno že už i tohle semnou Justin nesdílí.

Chvilku asi jen deset vteřin jsem potřebovala přemýšlet. Justin mi zatajil i tohle. Ale já byla přesvědčená že mu od toho pomůžu.

"Fajn. Pozítří tam budu." Tyto slova se ze mě vystřelili jako kamínek z praku a ani jsem už nad nimi nepotřebovala přemýšlet. Od pat až ke konečkům vlasů jsme byla přesvědčená a rozhodnutá k tomu odejít.

"Dobře. Do zpráv ti anonymně pošlu adresu toho kde jsme. A ty za to do několika hodin a celých dvou dnů přijedeš. Dohoda?" Řekl a já si v rychlosti jazykem objela své rty.

"Dohoda." Šeptla jsem a pro sebe kývla na souhlas.

"Tak zatím Collins." Řekl a telefon típl.

Sice jsem z toho byla trochu vedle ale dokázala jsme se ovládat. Položila jsem mobil na stůl a svlékla se do spodního prádla. Nějak dál jsem to nehrotila a rovnou si lehla do postele.

Pevně jsem stiskla k sobě víčka a pokusila si všechno zlé vyhnat ze své hlavy. A pomohlo to. Moje víčka se sami po chvíli povolili a já do pěti minut usnula.

———

Už asi pět minut se povaluji v peřinách a různě se chruju. Ale i přes to se mi stále nechce otevřít oči. Jako kdybych věděla ze mě nečeká nic co by stalo za to oči otevřít.

Ale pak jsem Uslyšela lehké povolení dveří a potom tiché nádechy a výdechy. A o to víc mě znervózňovalo to že já byla skoro úplně nahá a ne zrovna moc skrytá pod peřinou. Neustále jsem ji odkopávala.

Potom jsem ale udělala rychlý pohyb a ke dveřím se podívala. A nestál tam nikdo jiný než můj Justin.

Hned co si ale všiml toho že jsem se rychle otočila a podívala se na něj byl na odchodu.

"Stůj!" Řekla jsem a vyskočila z postele. V rychlosti jsem si oblékla jeho tričko a běžela za nim.

"Vysvětlíš mi co si tam dělal?" Zeptala jsem se trochu ostře s snažila se s nim dodržet stejně rychlé tempo.

"Moje věc." Zabručel a já jen vykulila oči.

"Tak to teda není! Podívej se na mě." Řekla jsem a otočila si ho na sebe. Nechala jsem se jím projet pohledem a čekala na to až se mi podívá od dlouhého pohledu mého těla do očí.