AGAINST THE WORLD [JBFF]

31.

Harper

Povídali jsme si s Karen ještě asi další dvě a půl hodiny. Byla to opravdu hodná paní. Když jsem jí viděla v těch dveřích poprvé, něco jí chybělo. Ale kdybych se na ní měla podívat teď, hned by mi došlo že ten člověk poprvé zase cítí v sobě naději. Že v něco věří...

Po chvilce se po domě rozezněl zvonek. Otočila jsem se ke dveřím za kterými někdo stál. Jenže dveře byli celé dřevěné takže jsem nevěděla kdo.

"Jdu tam. Hned jsem zpátky." Řekla mi s úsměvem Karen a já kývla na souhlas.

Vzala jsem si ze stolu hrníček s mým zbývajícím čajem a dopila ho.

"Ehm dobrý den. Já...moje přítelkyně by tu měla být. Odvezl jsem jí sem před třemi hodinami." Ozval se pro mě až moc známý hlas.

Rychle jsem se zvedla z gauče a přešla  ke dveřím ke Karen. Všimla jsem si že nemluví a v očích má slzy. Stála jako přikovaná s pozorovala dál Justina.

"Harp." Řekl Justin hned co si mě všiml.

"A-ahoj Jussi." Řekla jsem a přešla jsem k němu.

Na přivítanou jsem od něj dostala jemnou pusu na rty. Byl to krásný pocit jenže mě ničil pohled na Karen.

"Karen jsi v pořádku?" Zeptala jsem se a její pohled se přemístil na mě.

Měla skleněné a lesklé oči. Justin na ni koukal nechápavě. Vůbec nevěděl o co tady je. Jenže Kéž by věděl že po devatenácti letech stojí konečně před svou biologickou babičkou z máminy strany.

"Je mi líp jak kdy předtím." Šeptla a krásně se usmála. Z očí jí utekly slzy a já se k ní rozešla a obejmula ji.

Hladila jsem ji po zádech a utěšovala ji. Nevím jak jí mohlo být ale vím že potřebovala obětí.

"Harp...jdeme?" Zeptal se Justin a já se odtáhla od Karen.

Kývla jsem na souhlas a podívala se znova na Karen.Pohladila mě po tváři a jemně mě chytla za ruku. Aniž by něco řekla rty vykrojila slovo 'děkuju.' Krátce jsem se usmála a znovu přešla k Justinovi který si kolem mého pasu okamžitě dal ruku.

"Měj se hezky Harper. Určitě se ještě někdy stav." Řekla s úsměvem Karen a já a Justin jsme se pomalu rozešli k jeho autu které bylo zaparkované před domem.

"Ty taky. Ahoj." Řekla jsem a úsměv jí opětovala.

Nasedli jsme s Justinem do auta a on se rozjel. Celou dobu jsem koukala z okna na Karen dokavaď se neztratila v dáli.

"Co to bylo za ženu?" Zeptal se po chvilce bez pohledu Justin.

"Jedna moje známá." Zalhala jsem.

Bylo by blbý mu říct že to je jeho babička. Chci mu to říct v klidu. Nechci aby se to dozvěděl takhle blbě.

"Fajn." Řekl potichu a oblízl si rty. Najeli jsme na dálnici a dál asi další půlhodiny spolu nemluvili.

"Harper co se děje? Jsi zamlklá. Stalo
Se něco?" Zeptal se po chvilce Justin celkem Starostlivě.

"Ne jsem v pohodě. Jen...můžeme si o tom promluvit až tam?" Řekla jsem tiše.

"Jo...jasně." Řekl a krátce se na mě podíval.

"Jo a přijel tam táta. Chtěl s tebou mluvit ale pokusil jsem se mu to vymluvit. Tak kdyžtak se mu radši vyhýbej." Řekl opatrně Justin jenže ve mě to znovu začalo vřít.