Tenká hranice {L.P} ✔️

1. kapitola- prolog

dámy, dámy a dámy. Ještě než začnete číst. Chtěla bych jen podotknout, že tenhle kanál nechám ulehnout do věčných lovišť. Pokusím se o nějakou tu úpravu, a skryju z profilu Now kiss me you fool, a soldiera. Byly to mé začátky. Ač nečitelné, tak začátky. Pokud by vás zajímal můj posun, najdete mě na gramatickyspatne ❤️

Z úplného kraje lesa, se ozývali výstřeli, pokřiky a dupot mužů v policejních uniformách. Kdo by řekl že tomuhle mladému muži budou víc, než jen na obtíž?
Nechápal to. Odčinil se, měli ho nechat jít!

Moc dobře věděl, že si za všechno mohl sám. Ovšem. Není hlupák, aby nepříjmul peníze, které mu nesprávná část lidu nabídne. Možná kdyby alespoň trochu víc myslel, nemusel by se teď schovávat někde, uprostřed všeho, a zároveň ničeho. Miloval pocit samoty. Avšak, stálo mu to za to?

Jeho splašený zrak spočinul na jedné menší chatě, která přímo volala o obydlení. Rozeběhl se tedy znovu. Dech mu téměř nestačil, a mysl přestala pracovat. Tak, jako před lety.
Byl by do místnosti vtrhnul. Akci však vyvrátil fakt, že se v bodě svítilo.
Nápad který ho napadl, měl hned vytřepat z hlavy. Jenže znavené tělo a klížící se oči, říkali opak.  Musel si tedy slíbit, že už se to víckrát nestane.

I když to porušil.

Vplížil se pod okno. Vzhlédl, a vyhoupl do něj své tělo. Pomalu vytáhl z opasku zbraň a usmál se. Štěstí mu přálo, příště to bude karma.
Věděl co musí udělat, aby si zachránil záda. Neměl totiž na výběr. A navíc, jsou horší věci než zabít jednoho ze svých přátel, a zakopat ho, hluboko v lese.

Ashe - přítomnost
„Takže vy si myslíte, že naše společnost zkrachuje, když ji nerozvedeme ve Švýcarsku?"

Vyhrkla má spolupracovnice Jessica, a já si znuděně usrkla ze svého studeného kelímku kafe.

Šéf jen ustaraně přikývl, a mnul si spánky.

„Potřebujeme tam někoho vyslat, nebo to tady můžeme rovnou zabalit"
Složil hlavu do dlaní a ostatní si začali vzrušeně šeptat.

„Co takhle Ashe? Je mezi námi nejmladší, a nepotřebuje mít v životopise zkrachování"
Pronesla Chloe. Měla na tváři ten svůj arogantní výraz, a tak jako každých pět minut vytáhla zrcátko - aby se ujistila že se jí nerozmazala její rudá rtněka.
Zavraždila jsem ji pohledem, a ona se jen s hlavou vztyčenou ušklíbla.

Všechny zraky spočinuli na mě, a v těch jeho byla kapka naděje.

„No já.."
Poškrábala jsem se na zátylku, a bubnovala prsty o kelímek.
„Nevím, jestli je to dobrý nápad"
Řekla jsem prostě a dostalo se mi hodně záporných odpovědí.

Blondýnka se vítězně usmála, protože si byla jista mou potupou. Moc dobře totiž ví, že by se můj vztah s dotyčnými zhoršil. Takhle to tady prostě chodí.

Každá porada je den ode dne horší.

„Slyšel jsem že ve Švýcarsku je hodně krásných míst, kam se mimo pracovní dobu, můžete podívat slečno Bukaterová"

Usmál se s opětovanou nadějí v očích, ale já si urovnala fakta. A je to tady. Bude na mě tlačit, dokud tomu nepropadnu.

„Moc by jste nám tím pomohla a-"

neměla jsem náladu opět poslouchat jeho výklad, který ve výsledku nic nezmění.

Prostě jsem ho otráveně zastavila s kladnou odpovědí.

„Fajn, já to tedy beru"

Mykla jsem rameny, a zkřížila paže přes sebe.

Na druhou stranu, co by se mohlo stát, když na pár týdnů opustím své oblíbené město? Dovolenou už opravdu potřebuji.

KOREKCE ✔️