Tenká hranice {L.P} ✔️

8. kapitola-nováček

„vypadá to že mám všechno" zamumlala jsem si pro sebe když jsem opět stála na louce a sbírala si věci které jsem tady před nějakou tou chvíly nechala.

Stále mě zajímá co by se stalo kdybych neutekla.

Jasně si pamatuji že mě Monique napomenula abych se od téhle louky držela dál když jsem se zeptala na jméno toho muže.

Měla jsem všechny předměty u sebe a spokojeně si oddychla že si nebudu muset kupovat nové plátno.

Nepatrně jsem se otočila k lesu a sledovala jedno místo.

Postava.

Dvě malé.

Otočen mým směrem.

Přibližující se ke mě.

V tom se mi rozezvonil telefon a já se rozzuřeně rozešla pryč.

„Ashe? jsi tam?" ozvala se Jessica mezitím co jsem kráčela do hotelu.

„Ano, jsem" řekla jsem naoko naštvaně.

„Musím ti říct novinku!" vyhrkla a dodala mi dobrou náladu.

„Tak povídej" vydechla jsem prostě a naposled se otočila k oddálenému místu.

„Hodně dobře se nám při pomoci toho nováčka a tebe daří, hodně jsme zabrali a vracíme se finančně do normálu. Věřila bys tomu?!"

Překvapeně jsem se zasmála

„Tak to je tedy něco!" zaradovala jsem se.

"Jo... na co že jsem se tě to minule chtěla zeptat?"

nervózně jsem kličkovala mezi světlem pouličních lamp

„No jo, jaké že jsi to měla ty plány?" slyšela jsem jak na sebe byla pyšná když si vzpomněla.

„Chodím teď hodně často do knihovny"

řekla jsem polopravu a byla ráda že mi to uznala za pravdu.

„Oh, tak to jo hodně ti závidím že nemáš ani zdaleka tolik práce jako my tady v Londýně"

zasmála se a já musela taky

„Je to tu celkem v pořádku, až na les nesmí se tam chodit"

Pozdě jsem si uvědomila jakou chybu jsem to udělala.

„Les? Co je s lesem?" vyzvídala a já prudce zamručela.

„Ozvu se ti potom dobře? Jsem už skoro doma a taky jsem v celku unavená"

Na to jsem položila hovor.

Řeknu jí to někdy jindy, nechci ji vyděsit.