Tenká hranice {L.P} ✔️

11. kapitola-zvědavosti, zoufalosti

„Jsem tady čistě náhodu přísahám!"

zoufale jsem sledovala jeho nezaujatý pohled.

„Budu ti muset věřit"

řekl prostě.

„Pojď se mnou"

dodal a já strnula na místě.

„Hned" vyprksl jedovatě.

Rozešla jsem se tedy za jeho zády tak jako jeho hyena.

Vedl mě zablácenými prošlapanými cestičkami do hlouby lesu.

Byl to velký kus chůze ale spatřila jsem nádhernou chatu.

Vypadala moderně ale zastarale.

Jakoby si ji někdo koupil za pořádný balík peněz a potom ji nechal na pospas.

Otevřel dveře a pustil mě dovnitř.

Nejistě jsem vešla a lekla se hlasitého zabouchnutí.

Kývnul hlavou směrem k pohovce na kterou jsem si pomalu sedla.

Nepochopila jsem celou tuhle situaci.

Lidé o něm mluví jako o stvůře ale on mě 'pozve' k němu 'domů' a nechá mě se uvelebit na jeho gauči.

Po chvíly přišel zpět s nějakou krabicí v ruce.

Když ji položil na stůl a otevřel zjistila jsem že se jedná o lékárničku.

Zvednula jsem jedno obočí a nestačila se divit.

„Nevypadá to zrovna vábně"

poukázal na mou bolavou nohu a já se zděsila hluboké krvavé rány na lýtku.

Vzal si desinfekci s hadříkem a začal mi raněné místo ošetřovat.

„Myslím že to není nutné" sykla jsem když to začalo nesmírně pálit.

„Jestli chceš přijít o nohu tak není" postrašil mě a dál hrubě ošetřoval ránu.

„Proč jste to udělal?" vypadlo ze mě aniž bych si uvědomila že ho můžu podráždit.

Podíval se mi do očí tak hluboko jako nikdo jiný a naznačil mi ať sklapnu.

Ale já se nedala

„Proč žijete tady? Líbí se vám tu?"

Byla jsem tak zvědavá a měla na srdci tolik otázek jako on hrubosti už od pohledu.

„Proč ty máš tolik otázek?"

zašklebil se a zvednul ze země.