Tenká hranice {L.P} ✔️

2. kapitola-Švýcarsko

Z pohledu Ashe
Noviny moc nemusím ale je to jediná věc která mi pomůže uniknout z unavující cesty letadlem. Nemám ráda létání, a nemůžu se dočkat až bude konec.
Znuděně jsem četla černobílé řádky a zarazila se nad jedním. Byl odlišný, a napsán jiným fontem.

Známý kriminálník Liam Payne je po pěti letech opět na svobodě, kvůli nedostatečným důkazům. Od jeho propuštění po něm není ani stopy. Můžete být ale klidní, už není nebezpečný.

Takže nějaký Payne? beztak nějaký syn mafiána s hopíkem místo mozku. Pohoršeně jsem nad tím zakroutila hlavou.  Znechuceně se odtáhla, když se na mém rameni uvelebila nějaká cizí hlava. Odstrčila jsem spícího cestujícího s nakrčeným nosem, nenávidím cestování tak zvaně 'třetí' třídou. 

-

Když se mé bolavé nohy ocitly na očekávané příjezdové cestě, radostně jsem se usmála. Protáhla jsem se a počkala si na svůj kufr.

„Vítejte ve Švýcarsku slečno"
trhla jsem sebou ale nakonec se usmála na postaršího muže který mě má dovézt do hotelu.

„Děkuji, jsem Ashe" S úsměvem jsem mu podala ruku kterou vřele přijal.

„Cal" dodal prostě a vzal moje zavazadlo které naložil do kufru.
Sedla jsem si na přední sedadlo a upravila se v zrcádku, mé vlasy byli téměř rozcuchané a pleť znečištěná. Těším se až zalehnu do své postele v hotelu.

Vozidlo se opatrně rozjelo a já obdivovala krásu tohohle místa. Bern, hlavní město Švýcarska a já už se na něj nedívala tak vyjukaně jako ze začátku. Měla jsem dobrý pocit že to dělám pro ostatní, stejně mi stále nejde do hlavy že nemáme na lepší kanceláře ale na pěti hvězdičkové hotely ano. Náš šéf je poněkud zvláštní, když jde o něco velkého, dokázal by prodat i nás.

„Tak jsme tady" pronesl Cal pár vteřin po tom se auto zastavilo.

Obdivovala jsem velikost hotelu a s chutí vystoupila. Po pár minutách se mi dostavilo moje zavazadlo, a já mohla jít vstříc vskutku velké budově.

„Takže tady teď budu bydlet" vydechla jsem spíše pro sebe.

Zavedl mě dovnitř a pomohl mi vyřídit nějaké papíry, šlo vidět že tuhle práci nedělá poprvé a já mu byla opravdu vděčná.

„Naschle Cale" usmála jsem se a on jen kývnul hlavou směrem ke mě.

„Tak slečno Bukatterová, pojďte za mnou" pobídla mě úsměvavá recepční a já s pocitem že si něco šňupla, šla za ní.

Jeli jsme výtahem nahoru a vydali se do menší uličky. „Tady jsou vaše klíče a na celý měsíc je to vaše" usmála se a já v sobě začínala cítit touhu po tom co bere. Zmohla jsem se jen na pousmátí a odemkla dveře.

Byl to moderně vybavený pokoj, kožený gauč velká televize, menší konferenční stolek a dveře na balkon. Když jsem se vydala dále zašla jsem nad krásou kuchyně, sladěné do černé barvy. Sporák, trouba, obrovská lednice s ledovačem a linka s jinými capinkami. Stůl, barové židličky a především pořádně huňatý koberec. O koupelně ani nemluvím, připadám si jako na zámku.