Tenká hranice {L.P} ✔️

54. kapitola-sama

Uspěchaně jsem vyšla z kavárny a prohrabovala se v papírech, pod jednou paží jsem měla tašku a pod tou druhou snad tunu dalších papírů.

Vyzvedla jsem si pár knih a taktéž pár rad od Monique která mi ještě před pár minutami popřála hodně štěstí v nové práci.

Přešla jsem rušné náměstí a konečně se objevila v bytě.

„Jsem doma!"

svolala jsem do hrobového ticha.

Asi jsou pryč.

„Harry?"

Když se mi nedostalo žádné odpovědi, jen jsem položila své věci na sůl a začala vyplňovat důležité složky.

-

Je něco kolem půlnoci a nikdo se sem nedostavil.

Mělo by mi to přijít divné, ale jediné na co jsem myslela byla nespavost.

Neustále jsem se převalovala ze strany na stranu a nemohla spát.

Po patnácti promarněných minutách jsem to prostě vzdala a oblékla si kabát, nazula boty a zamkla byt.

Šla jsem za ním.

Proběhla jsem nočním lesem a zběsile klepala na dveře.

„Co tady děláš?"

zachraptěl a přehodil si přes sebe župan který mu držel věšák.

„Nemůžu spát, kluci se pořád nevrátili a-"

„Cože?!"

přímo mě vtáhl dovnitř a začal něco hledat ve skříňkách.

„Co se děje?"

zeptala jsem se vystrašeně.

„Na to teď není čas, musíme letět do Londýna"

neustále panikařil ale zdaleka ne tak moc jako já.

„Proboha Liame! Nikam s tebou nepojedu jestli mi neřekneš co se děje!"

„Nemáš na výběr slyšíš!?"

rozkřikl se a já se zajíkla.

Popadl nějaký kufr a svolal si hyeny, hned na to mě vyvlkel z chaty kterou hned zamkl.

Vymanila jsem se z jeho stisku a naštvaně za ním našlapovala do auta.

Flick a Bruce poslušně seděli v zadu a já se musela 'uvelebit' vedle něj.

„Vím že jsem na tebe hrubý a vyjevený, ale věř že mi jednou poděkuješ. Ve vrchní přihrádce je deka, cesta bude dlouhá, "

položil mi jeho ruku na mou tvář a jemně ji pohladil.

Jen jsem se odtrhla a sledovala cestu za špinavým a popraskaným oknem.

Za pár minut jsem ačkoliv rychle, tak nechtěně usnula.