Tenká hranice {L.P} ✔️

59. kapitola-přiznání

Šokovaně jsem na něj zůstala zírat a plaše se usmála.

Všechny mé myšlenky se vydali obeplout Vesmír.

Nemám je.

Měla bych začít uvažovat nad tím kolik špatných věcí udělal a kolik horších jsem udělala já.

Jako například to že mě to neděsí.

Jsem komplic, už dávno to vím.

Harry mě pozval na rande a já mu místo vztahu darovala únos tím že jsem se zapletla s Liamem.

Ale víte co?

Někdy je lepší všechno pustit az hlavu a stát se jiným člověkem.

Nikdo neví čím jsem si prošla když jsem byla malá, nikdo neví jak moc jsem musela trpět a nikdo neví kolik následků to nese teď.

Někdy je lepší stát se horším člověkem.

„Jak moc špatné je to že jsem se do tebe zamilovala též?"

Usmál se a položil mi dlaň na tvář, spojil naše rty v jedno.

--

o dva dny později

„Můžeme?"

pohladil mě ve vlasech Liam a já očima skontrolovala obsah kufru auta.

Značně jsem kývla a on ho zavřel.

Nasedla jsem na místo spolujezdce a rychle se prohlédla v zrcátku.

Malinko jsem si upravila přebývající pramínek vlasů a on se jen zasmál.

„Takže, všechno jasné?"

nadzvedl obočí když se auto jemně rozjelo.

„Samozřejmě, jen mám trochu strach"

přiznala jsem a on chápavě kývl.

„Zaručuji že se ti nic nestane, položil bych za tebe život"

vydechl a já údivem zamrkala.

„Já- no-"

„Miluju tě"

doplnil se a já ho místo odpovědi letmo políbila na tvář.

Cesta ubíhala rychle, i když jsem si přála aby trvala hodiny.

Naším plánem bylo dostavit se do jednoho menšího baru který jsme právě teď měli na dosah.

„Ash, v zadu máš černé uplé šaty a lodičky, hlavně se na-"

„Ano, neboj se já vím"

ujistila jsem ho dřív než mi zase začne vysvětlovat proč ze sebe musím udělat jiného člověka.

Zalezla jsem si na zadní sedačky a nasoukala se do šatů, díky bohu že jsou ty okna zatmavená.

Vlasy jsem si sepnula do vysokého drdolu a nastříkala je barevným sprejem.

Nasadila jsem si umělé řasy, rudou rtěnku, a nakonec si zvýraznila lícní kosti a kličky v mém obličeji které by mohli přijít k nepěknému problému.

Bylo těžké vypadat jinak, ale po hodině strávené upravováním jsem jen mírně bouchla do Liama který na něčem pracoval v počítači.

Když se otočil tak se mírně zarazil a sjel si mě pohledem.

„Perfektní"

To bylo jediné na co se zmohl.

Já jsem jen potlačovala pocit horšího stupně komplice.