44. kapitola-návštěva

1.6K 64 9
                                    

Od té nehody se toho moc nezměnilo, je to týden co mám levou ruku v sádře, je to týden co jsem se nastěhovala k Harrymu a týden co mlčíme před Monique.

„Vážně tedy nejdeš?"

zeptal se Niall s úsměvem na tváři.

„Zůstanu doma, potřebuji si odpočinout"

odvětila jsem a on jen kývl

„Já s tebou klidně zůstanu"

„To není nutné Harry, zvládnu to"

„Co když budeš s něčím potřebovat pomoc?"

trval si na svém.

„Opravdu to není nutné. Potřebuji chvíly čas i pro sebe"

„Fajn, dobrá ale kdyby něco volej!"

pokáral mě a já se nad tím musela usmát.

„Budu"

kývla jsem.

„Mějte se"

dodala jsem a usádlila se na gauči.

Rozloučili se a vypařili se z domu.

Když jsem se ujistila že je Range Rover pryč, popadla jsem klíče a utekla k lesu.

„Liame?"

zaťukala jsem už asi po páté na dveře od jeho chaty.

Děsilo mě že nikdo neotvírá a ještě více mě děsilo to že jsem za dveřmi slyšela štěkot hyen.

Pomalu jsem tedy otevřela a tikala pohledem po místnosti.

Prvně jsem se zmohla jen na ublížený pohled.

Povaloval se na gauči s opětovnou skleničkou whiskey.

Oči měl podlité krví a já si byla jista že to není prvně ani naposledy.

Bruce a Flick měli své hlavy složené u jeho ramen a sledovali ho věrnýma psíma očima.

„Co to zase provádíš Lilo?"

oslovila jsem ho a dovolila si vykročit dovnitř.

Přisedla jsem si k němu a on se vyhoupl na lokty.

„Připadám si jako parchant že jsem to připustil"

nadzvedla jsem jedno obočí a on sledoval můj obličej.

„Budu muset z Ženevy vypadnout a už se nikdy nevrátit"

„A-le proč by jsi to k sakru dělal? Nevím co bych si bez tebe počala!"

Svraštila jsem obočí a zdravou rukou sevřela tu jeho třesoucí.

„To je ten důvod"

Měl co dělat aby ze sebe vydal alespoň hlásku kvůli velkému množství alkoholu v krvi, já ale stále opařeně strnula na místě.

Tenká hranice {L.P} ✔️Kde žijí příběhy. Začni objevovat