Tenká hranice {L.P} ✔️

7. kapitola-přiznání

„Proto si myslím že by měl být pan Jack Endrewson nevinný" dokončila jsem svou obhajobu a čekala na výsledek.

Mohl to být tak týden co jsem ho spatřila a taky týden co si ukradl mé sny, myšlenky a dokonce i můj respekt.

Nemůžu z hlavy vyhnat tu kuráž kterou v sobě měl když ke mě šel ladnou chůzí, měla jsem strach jaký nikdy předtím.

Mráz po zádech jaký nikdy předtím a obavy jako nikdy předtím.

Neustále myslím na to proč za mnou vlastně šel a v tu ránu se mi dostavil nápad.

Hned když jsem vypadla z práce a seznámila se se soudcem, vydala jsem se do knihovny.

Uslyšela jsem opět zvonek který se rozezvonil nad mou hlavou a byla připravila se jít si pro radu.

„Ashe! zdravím tě" usmála se na mě.

„Taky vás ráda vidím Monique" usmála jsem se na stařenku která mi už chystala čaj.

„Mohla bych se na něco zeptat?" vysolila jsem a chvíly přemýšlela.

„Ale samozřejmě že ano, od toho jsem přeci tady" rozzářila se a já vydechla všechen vzduch v plicích.

„Víte, nějaký ten čas zpátky jsem si byla malovat na tu louku" začala jsem pomalu a s klidem.

„Všechno se zdálo v pohodě ale myslím že jsem zahlédla toho muže"

její úsměv zmizel a polekaně se zakuckala

„popiš mi ho drahá"

„Byl vysoký a měl kaštanové vlasy. Svalnaté tělo plné tetování, bílé triko a černé jeany. Taky u sebe měl dvě hyeny"

Zadívala se na mě a popadla mě za ruku.

„Jak daleko jsi od něj byla?"

„Pár metrů, sledoval mě a nakonec se za mnou rozešel"

Byla vyděšená.

„Utekla jsem, nic se mi nestalo"

ujistila jsem ji a ona si oddychla.

„Tak to jsem ráda, netěšilo by mě kdyby se ti něco stalo"

Zabořila jsem se více do sedačky a potlačovala chuť se jít podívat opět k lesu.

Ten muž je zvláštní, nahání mi obrovský strach ale nutí mě znát více.

„Neznáte jeho jméno?" vyšlo ze mě aniž bych si uvědomila jakou blbost jsem to právě řekla.