Tenká hranice {L.P} ✔️

31. kapitola-meze

„Tak nevím jak bych pokračoval"

mykl rameny a prohrábl si své dlouhé vlasy.

Naše talíře byli už opět prázdné ale o našich žaludcích by se dal říct jedině opak.

Naposledy jsem upila ze své skleničky červeného vína a usmála se.

„Zaplatíme"

zvedl mírně ruku na číšníka který už od pohledu chtěl být doma s rodinou.

„Děkuji, moc jsem si to užila"

vydechla jsem před nóbl budovou.

„To já děkuji, doufám že si to ještě někdy zopakujeme"

vypadal jako takový andílek že jsem mu nemohla odolat.

Vyjeli jsme do města a Harry si stál při svém že mě doprovodí do hotelu.

Byl nadšený jako malé dítě když jsem mu nakonec poraženečky přikývla.

Nasucho jsem polkla.

Nacházeli jsme se před moc známou loukou a na kraji zatmaveného, nočního lesa.

stál tam on.

Liam.

Nenápadně jsem zrychlila krok a zbaběle uhýbala jeho nasupenému pohledu který se prodloužil více když si semnou Harry popletl prsty.

„Máš strach?"

pronesl Harry když mě spatřil zírat na místo někde za něj.

„Uh, co? ne, jasně že ne já jen"

Pronesla jsem nedokončeně a
malinko jsem se nahnula za něj abych zjistila zda tam stále stojí.

Byl fuč ale nechápu jak rychle.

otočil by se kdyby jeho krk nebyl obdařen uspávacím šípem.

Zmateně a opět vyděšeně jsem se dívala kolem sebe a sedla si k němu.

„Harry! Prober se!"

zadržovala jsem slzy a absolutně nechápala o co tady jde.

„Řekni mi kde bydlí, uložíme ho do postele aby si myslel že usnul"

zachraptěl moc známí hlas

„Proč jsi to udělal?"

Jen se zamračil a popadl ho za ramena.

„Nic ti přece neudělal!"

Stál si při svém a pokračoval na opuštěné parkoviště kde stál jen černý Range Rover.

Přímo hodil Harryho do kufru a sedl si na místo řidiče.

Já si zmateně přisedla taktéž.

„Proč jsi to k sakru udělal?!"

„Kde bydlí?"

Ignoroval mě a nastartoval.

„Nikam s vrahem nejedu"

vyprskla jsem a chtěla otevřít dveře.

Na to je zamknul a tím nenechal nikoho vstoupit sem, a ani dovnitř.

Měla jsem strach.