Tenká hranice {L.P} ✔️

35. kapitola-komplic

„Díky Loui! S tebou budu chodit ven častěji"

obejmula jsem ho před hotelem a on souhlasně kývl.

„Jo to bys měla, ukážu ti že Švýcarsko je skvělé místo kde žít"

„Už se nemůžu dočkat!"

vyjekla jsem šťastně.

„Tak zítra? Přijdeš do knihovny?"

„Pokusím se ale nic neslibuji"

„Dobrá měj se!"

„Cya!"

Když se dostatečně oddálil oběhla jsem budovu a prozkoumávala okolí.

„Hledáš mě?"

leknutím jsem nadskočila a on se jen uchechtl.

„Můžeš se přestat chovat jako úchyl a chodit kolem hotelu?"

„Musíme si promluvit Ashe"

sykl a já si jen oddechla.

Rukou jsem ukázala ať jde za mnou a pokračovala dovnitř.

Liam si dal přes hlavu kapucu když zjistil že ve výtahu nejsme samy.

Policie.

Je to v pytly.

„Dobrý den slečno můžeme vám položit pár otázek?"

„Samozřejmě o co jde?"

Liam popadl noviny které se váleli na zemi a dělal jak moc jsou zajímavé.

„Neviděla jste toho muže? Vysoký, hnědé vlasy, hnědé oči a široké ramena?"

Strážník mi ukázal fotografii a já si uvědomila že se ze mě stane komplic.

„Ne, v životě jsem ho neviděla. Maximálně na fotografii která byla ve článku"

Lhala jsem policajtovi, do očí.

Jsem komplic.

„Dobrá, děkuji"

Na to se výtah zastavil a já vystoupila v doprovodu Liama.

Zabouchla jsem nahlas dveře a svezla se po nich do sedu.

„Ty to teda prožíváš"

zasmál se ale naopak si ke mě chápavě přisedl.

„Ani nevím proč to dělám chápeš? Dnes ráno jsi mě odehnal se slovy že jsem to zase já a teď si hraješ na kamaráda"

„Já, přišel jsem se ti omluvit"

pohlédla jsem na něj a dala si pryč hlavu z dlaní.

„Nevím proč jsem to udělal, nehledej v tom nic. Prostě jsem to tak nemyslel měl jsem jen vztek když jsi byla s ním. Prosím, přijdeš zítra?"

ukázal na mě psí oči a já mu odpustila.

Hned když jsem slyšela první omluvu od něj.