Tenká hranice {L.P} ✔️

66. kapitola-zbraně

„Zvuk přidání náboje a následného výstřelu se někdy může zdát opravdu ohlušivý, nepříjemný, děsivý a tak dále.. "

„Jenže když ti dochází za jakým účelem střílíš, zalíbí se ti to"

Mírně se zasnil a majeticky mě objímal kolem pasu mezitím co já se opírala hlavou o jeho hruď a užívala si tak příjemný pocit bezpečí.

„Takže ty-ty jsi zabíjel lidi kvůli-"

„Nenávisti"

Dodal a mě to k mému překvapení neděsilo.

„Nechci aby jsi se měnil"

Mykla jsem rameny a tím ho mírně zaskočila.

„Jak to myslíš?"

„Kdybych tě nutila chovat se k lidem hezky, už by jsi nebyl ten Liam do kterého jsem se tak bezhlavě zamilovala"

Nějak jsem nečekala na jeho reakci, prostě jsem si vzala nějakou zbraň která mi přišla povědomá z nějakého akčího filmu a prudce se rozešla k terčům.

Neměla jsem ani šajna jak mám začít nebo jak mám střílet ale chtěla jsem to mít za sebou.

Svým otočením hlavy jsem trochu narazila do jeho hrudi.

Nechápu jak se sem tak rychle mohl dostat.

Jemně popadl mé zápěstí jako by patřili hadrové panence a navedl mě tím správným směrem.

--

Nebylo to ani tak zdaleka těžké jak jsem si myslela.

Trvalo to jen pár hodin což bylo skvělé nové skóre a já věděla že se k tomu vrátím jen při tom nejnutnějším případu.

Mezitím co on spokojeně něco domlouval s jeho partou kterou si svolal od někud, mě nechal v klidu sledovat nějaký akční film.

Musím uznat že na tak líné prase jako jsem já nemohla zbýt lepší práce než se prostě válet a sledovat dva lidi jak se perou a být ten třetí který se směje.

Asi ho napadlo že se budu vzdělávat pomocí poslouchání bolestných výkřiků nějakého vietnamce a měl pravdu.

Blaženě jsem jedla popcorn který mi přinesl jeden z těch idiotů které si povolal, prý se chtěli alespoň seznámit s holkou Liamových snů či co...

Nic méně já si v klidu pročistila hlavu a odpočívala.

Jelikož zítra se jde všechno ukončit a jít zazvonit pohádkovým zvoncem.