Tenká hranice {L.P} ✔️

29. kapitola-místo

„Jasně, ráda bych s tebou někam zašla Harry"

„Děkuji! tak zítra na večeři?"

„Vyzvednu tě v sedm?"

pokračoval a já mohla jen souhlasit.

„Dobrá"

To že mě vlastně pozval na rande mi došlo až když jsem stála před Liamovou chatou.

Přiblble jsem se usmívala a když mi konečně otevřel, zvědavě nadzvednul jendo obočí.

„Tak se jdeme projít?"

ignorovala jsem jeho reakci a on kýynul.

„Napadlo mě ukázat ti jedno místo o kterém vím jen já, jsem si jistý že se ti bude líbit"

Šlo z něj vidět že byl nadšený tak jako já.

„Nemůžu se dočkat! Jdeme"

tahala jsem ho za rukáv se smíchem.

„Flicku, Bruce ke mě!"

svolal si své hyeny a těsně potom dveře zabouchl.

„Pověz mi něco o sobě Liame"

nevím jestli mu můžu říkat jménem ale když se neošil a ani se nezamračil, šlo vidět že si stěžovat nebude.

„Pocházím z Londýna a žiju tady protože-"

Zadrhl se a spomalil chůzi.

„Četla jsem o tom"

Povzbudila jsem ho.

Sama se divím že z něj nemám strach.

Mám v hlavě stále úryvek článku který mě varoval že známí kriminálník Liam Payne je opět na svobodě.

„Oh, tak to asi chápeš že jsem musel utéct až sem"

„Sama se divím že mě to vůbec neděsí"

přiznala jsem a on jen kývl.

„Děkuji že ti můžu věřit"

„Naoplátku bych ti možná měl říct víc"

řekl si spíše pro sebe a já zvědavě uvedla jedno obočí.

„Jsme tady!"

vypískl nadšeně a donutil mě tak podívat se předemě a přestat zkoumat jeho krásný obličej.

„Můj bože" vydechla jsem a zůstala pohledem nad krásným výhledem predemnou.

Šlo odtud vidět na hory které byli opravdu předaleko

„Nikdy jsem sem nikoho nevzal, je to jen taková maličko-"

Ani to nedořekl a já mu hned svěsila své poněkud vyhublé paže kolem jeho krku.

„Děkuji, moc si toho vážím Liame"

jediné na co se zmohl byl poražený úsměv.