Tenká hranice {L.P} ✔️

56. kapitola-jistota

„A teď už mi to řekneš?"

zeptala jsem se asi po padesáté když jsme stáli v nějakém obchodu se zbraněmi.

„Ash"

vydechl a začal

„Teď ti koupím nějaké oblečení a musíme najít jednoho týpka který nám půjčí chatu daleko od civilizace"

ujasnil plán a já jen kývla.

„Dejte mi k ní ještě dvě balení nábojů chlape"

poklepal mu na rameno a když se prodavač nahnul pro šustivý balíček, Liam střelil svou zbraní do kamery a následně do toho muže.

Jeho bezvládné tělo se sesunulo k zemi a on se na mě otočil.

„Teď bych asi měla začít křičet a utíkat"

civěla jsem na jedno místo a musela se usmát když se zasmál.

„Vtipálku"

pokynul rukou ať jdu za ním když už měl dvě tašky plné zbraní a všeho možného.

„Já si radost udělal, teď je řada na tobě"

Usmál se na mě když pokládal věci do kufru kradeného jeepa.

„Ale já-"

„Tady máš libry, kup si toho kolik chceš. Zůstanu v autě protože mám práci a nechci aby mě tam někdo poznal, hlavně rychle než zavolaj fízly"

pokynul mi a já kývla, na patě jsem se otočila a vydala se do nákupního centra.

-

„Tak tohle je ta Ashe o které furt tak básníš"

zasnil se obtloustlý muž s oplzlým úsměvem.

„Ano, hlavně mi teď musíš půjčit ten tvůj bejvák doufám že postačí tohle"

následně mu pokynul rukou aby se podíval do tašky ve které měli být údajně peníze.

Ovšem jediné co udělal bylo že mu bodl nožem do zad a shodil ho na zem.

„Přestávám se divit že nemáš moc přátel"

„Mám tebe, to je jako tisíc nejlepších"

mykl rameny a já se usmála.

Neměla bych se usmívat když kamarádíčkuju s vrahem.

Jenže on u mě má podporu tak jako já u něj.

Nevím kde se to vzalo a ani proč se to vzalo.

Prostě to cítím, zvykla jsem si na něj, zvykla jsem si na všechno a přijmula jsem všechny následky které se objeví, jednou se objeví a budu toho litovat jako nikdy.

Jenže já jsem teď šťastná, ačkoliv nechápu tuhle celou situaci, stále je tu jedna věc která mi už dávno došla.

Jsem zamilovaná.