Tenká hranice {L.P} ✔️

47. kapitola-pryč od reality

„Jak jste si užili akci?"

„Byla skvělá, škoda že jsi tam nebyla s námi"

usmál se na mě Louis a já mu úsměv opětovala.

„No a..."

„Co jsi dělala ty?"

navázal konverzaci po trapné chvíly ticha.

„Byla jsem v posteli a pouštěla si film"

mykla jsem rameny a stále dusila slzy, včera jsem se domů vrátila až kolem půlnoci protože jsem poslouchala tříštění skla v Liamové chatě.

Hrozně mi motá hlavu, vůbec ho nechápu.

„No, Harry si jel něco vyřídit i s Niallem do města takže, co kdyby jsme si zašli do kavárny?"

Jen jsem se plaše usmála

„Jako kamarádi samozřejmě"

vyjádřil a rozmáchl se rukama.

„Jo, jasně moc ráda. Jdu se obléct"

Na to jsem utekla do 'svého' pokoje.

Byl to spíše pokoj pro hosty ale v Harryho bytu jsou jen dva pokoje a Když se tam objeví Zayn, Louis a Niall tak spávají na gauči.

Ano, náš zelenoočko se musí rozvalit přes celou postel.

Přehodila jsem přes sebe bílé triko, černou pozvolnou sukni a mokasíny s béžovým kabátem.

Zamknula jsem za sebou dveře od hlavní místnosti a vyběhla ven.

Louis už nedočkavě seděl v autě a bubnoval prsty o volant.

„To to trvalo"

odfrknul si když jsem si nastoupila.

„Jen.."

podívala jsem se na své bílé hodinky na levé ruce.

„dvacet pět minut, to není moc"

mykla jsem na to rameny a opřela se o okýnko.

Jen záporně zakroutil hlavou a rozjel se.

Neměla jsem nejmenší chuť na to teď sedět a přiblble se usmívat.

Cesta ubíhala rychle jelikož z náměstí ve kterém teď bydlím je to jen pár minut.

„Víš co?"

pokynul ke mě hlavou a já si oddychla.

„Potřebuji se uvolnit"

zamumlala jsem spíše neslyšně.

„Zajeď támhle do toho baru, dáme si něco lepšího než kafe"

nařídila jsem mu a on strhnul volant s úsměvem.

„Konečně si užijeme nějakou srandu!"

zasmál se zesílil rádio s nějakou rockovou písničkou.

„Hlavně pryč od reality"