Tenká hranice {L.P} ✔️

19. kapitola-blízkost

Další den se zdál skvěle, zašla jsem si do města vyprat nějaké to oblečení a nakoupit něco pro sebe.

Stavila jsem se v knihovně podělit se o novinky delšího pobytu tady a nakonec strávila chvíly s Louisem.

Prošla jsem rychlím krokem kolem lesa a odebrala se směrem k hotelu.

Vešla jsem do budovy a do výtahu.

Na poslední chvíli nastoupil nějaký muž s kabátem a kloboukem tak aby mu nešlo vidět do obličeje.

Naklikla jsem číslo patra a odstoupila od tabulky s čísly.

Výtah se rozjel a já něco klikala do telefonu.

Když se menší kabinka zastavila, vystoupila jsem a vytahovala klíče.

Jenže mi před dveřmi zaterasil cestu ten zvláštní muž.

„Proč tohle děláš co?"

zasyčel a semnou to cuklo.

„Jak jste zjistil kde 'bydlím'?"

„Jak jsi přišla na nesprávnou odpověď?"

opakoval a já se ošila.

„Tohle normální lidé dělají, měla jsem vám poděkovat"

„Jenže já ve svém lese chci klid, nedošlo ti to?"

Přibližoval se a já stále couvala.

Jenže žádná chodba ani vzdálenost není nekonečná, prudce jsem narazila do zdi a třásla se strachy.

Nebudu lhát, když má skoro dva metry a přímo zuří protože jste chtěli být dobrým člověkem.

„Já-myslela, že bude-te mít radost"

„Myslela jsi hodně špatně"

Nelíbila se mi blízkost kterou porušil.

Nelíbilo se mi jeho děsivé chování.

Nelíbila se mi jeho přítomnost.

Začalo mi docházet proč jsem se raději měla držet dál.

Ale já to nevzdám a udělám z něj lepšího člověka.

Oddálil se.

„Máš vstup do lesa zakázán tak jako všichni ostatní, tak jako jsi ho ostatně měla vždycky."

„Chtěl jsem ti to jen připomenout"
Byl pryč.

Eyo, tenhle příběh moc lidí nečte a tak jsem se rozhodla že ho ještě nějak upravím. Takže těm kteří teď začali číst, kdyžtak si ho zítra přečtěte znovu protože děj se může i nemusí trochu změnit, ily. -L 😘