Další den ráno byl nudný, na jednu stranu o víkendu nemám co na práci.
Po ranní hygieně a normálních věcech jsem se rozhodla si číst u snídaně.
Byla jsem téměř znuděná, deštivé počasí mi zakazuje zkoumat okolí a poznávat nové lidi.
Vzala jsem si noťas a projížděla nějaké články o tom muži, jakoby nikdy neexistoval nebo nikdy nebyl. Jakoby se po něm slehla zem.
Jediné na co jsem narazila bylo dvacet pět nepřijatých videochatů od Jessicy.
Nemám nejmenší chuť si s ní teď volat, nejraději bych si někam zašla.
Když kapky deště přestávali bubnovat o okno tak jsem přes sebe přehodila svetr a utíkala k louce.
Ocitla jsem se na větší volné krajině a užívala si vůni čerstvého vzduchu.
Jenže pak přišel ten problém.
Spatřila jsem Monique jak rychlím krokem jde několik metrů odemě, velkým obloukem se vyhýbala lesu ale já dělala opak.
Stála jsem blízko, nebezpečně blízko.
Musela jsem jednat, jednoduše zakročit.
Nesmí mě tady vidět, byl by to obrovský problém když jsem jí slíbila že se budu vyhýbat tomu místu.
Jsem si vědoma toho co jsem udělala.
Bohužel jsem byla při smyslech.
Zaběhla jsem potichu do lesa a schovala se za strom.
Šla jsem téměř po špičkách a do hloubky aby nezahlédla bílou barvu mého huňatého svetru.
Hypnotizovala jsem hýbající se postavu směrem do města.
Když odešla měla jsem v plánu spokojeně vyjít.
Jenže mi do cesty vyběhla jedna obrovská hyena.
ČTEŠ
Tenká hranice {L.P} ✔️
FanfictionRázně se zamračil a přirazil mě ke zdi. Rukama mi obklíčil jakoukoliv možnost k útěku a zpřímeně mi hleděl do očí. „Proč tohle děláš co?" zasyčel a semnou to cuklo. „Jak jste zjistil kde 'bydlím'?" „Jak jsi přišla na nesprávnou odpověď?" Nikdy m...