Tenká hranice {L.P} ✔️

65. kapitola-výcvik

Simon Cowell, to jméno se mi hnusí už od doslechu. Nechutný, slizký, majetický a hlavně předpovídatelný člověk díky kterému vám žaludek udělá tři salta dopředu a pak dvě do zadu.

Tak jako Liam mám co dělat abych mu jednoduše neplivla do obličeje a s úšklebkem ho nezabila tak jak se Simon chystá zabít jeho.

„Jak dlouho to bude ještě trvat?"

Zaskurhala jsem když mě nutil už dvacet minut bouchat do boxovacího pytle.

„Máme opravdu málo času na to tě naučit alespoň základy aby ti něco neudělal, ještě pětkrát a naučím tě střílet, platí?"

Znaveně jsem kývla a setřela si loktem kapičky potu které se mi draly do očí a nepěkně pálily.

Poslušně jsem tedy posledními silamy praštila do toho patvaru a svalila se na zem.

Liam se jen uchechtnul a pokroutil nademnou hlavou.

klekl si k mé hlavě a pobaveně mě sledoval se vydýchávat z mého 'menšího' tréninku mezitím co já jsem zaujatě skoumala každý perfektní detail jeho obličeje.

Byl opravdu krásný a někdy dle jeho chování jsem si byla jistá že to ví taky.

Je jediný člověk kterého jsem si za poslední týdny pustila tělu více než kohokoli jiného a dala bych cokoliv za to aby to tak zůstalo.

Nemám v plánu prohrát, úplně naopak.

Vím že až všechno tohle skončí, budu šťastná.

Budu mít jistotu že mám kolem sebe okruh lidí kterým na mě záleží.

„Jdu teda pro zbraně dobře? Nechci tě nějak moc utahat, ale jistota je jistota"

„a-asi bych ti něco měla nejprve říct"

zakoktala jsem a prudce se zvedla jen abych ho mohla jemně popadnout za loket.

„Povídej"

Usmál se na mě a vlepil mi polibek do vlasů.

„Já úplně nevím jestli je to dobrý nápad"

Ani na chvíly jsem neváhala, měl by to vědět.

„Nemám k zbraním moc blízko"

Přiznala jsem a sledovala špičky svých bot jako by byli ty nejzajímavěší věci v mém životě.

„Něco ti prozradím"