Tenká hranice {L.P} ✔️

57. kapitola-špína

„Budu čekat ještě dlouho?"
dupla jsem si.

„Jak si přeješ"

pokynul mi ať vstoupím dovnitř menší chaty která vypadala úplně jinak než ta Liamova, byla stará.

Někde plesnivá a měla opravdu hodně pavučin, a tak doufám že tady nebudeme moc dlouho.

Budila opravdu nepříjemný dojem a to hlavně tím podivným pachem.

„Jdu otevřít okno"

pokynula jsem a rozešla se k němu.

„To bych nedělal"

zasmál se a dále dával věci na stůl.

Ignorovola jsem ho, a otevřela okno.

„Do hajzlu!"

rozkřikla jsem se když se na mě rozběhlo hejno krys.

„Já ti to říkal"

vyděšeně jsem mu skočila do náruče a on se mohl potrhat smíchy.

„To není vtipný a vůbec-"

„Budu raději spát někde jinde"

„Něco vymyslím"

zašeptal mi do vlasů a pevně mě objal.

Držel mě tak pevně že jsem se musela usmát.

objala jsem ho zpět a dala mu hlavu do ohybu mezi krkem a ramenem.

„Než půjdeme hledat něco lepšího, zasloužíš si to vysvětlení"

zamračil se a ladně mě pustil na gauč.

„Začalo to hovorem"

„Volali mi z USA, mají tvé Přátele"

vydechl a díval se mi spříma do očí.

„Cože? Proč? Proboha co se stalo?"

Začala jsem zrychleně dýchat a polykala slzy.

„Uklidni se"

zašeptal a díval se do prázdna

„To se ti řekne"

vzlkyla jsem a nechala se vtáhnout do dnešního druhého obejmnutí.

„Udělám všechno pro to abych tě viděl šťastnou, toho tvého Harryho a spol dostaneme"

„Jen mi to vysvětli"

„Proč?"

dodala jsem

„Zjistili že se do mého života někdo dostal"

„Kdo, oni?"

Nadzvedla jsem jedno obočí a on složil obličej do dlaní.

„Tohle bude ještě opravdu nadlouho"

„Obleč se, jdeme se projít"

„Vždyť je skoro večer, kam by jsi teď chtěl jít?"

„Stejně toho moc nenaspíme, co by jsi řekla na stanování? Bůh ví jak dlouho tady budeme a musíme tu uklidit"

Pokynul k oknu a já se ošila.

„Tak jdeme"