Tenká hranice {L.P} ✔️

27. kapitola-moje minulost

z pohledu Liama - další den večer

„A z kama vůbec jsi?"

„Z Německa ale když mi bylo osm přestěhovali jsme se do Velké Británie přesněji do Londýna. Jsem tedy ráda že mezi úřední jazyky tady ve Švýcarsku patří i Němčina"

„To je zajímavý ale, tvé jméno je Britské že?"

„To je, ale matka taktéž byla z Británie"

„Divím se že nepoznávám přízvuk"

usmíval jsem se a snažil se být opravdu hodně přátelský.

Přijde mi že jsem udělal blbost když jsem jí povolil vstoupit do lesa a stát se mou... kamarádkou.

Ovšem těším se na každou návštěvu kterou mi nabídne.

Na každý úsměv.

Na každé slovo a každou větu.

Mohl bych tady sedět hodiny a sledovat její srdcovité rty povídat o věcech které jsem nikdy neslyšel.

Zajímá mě víc než si myslí, vzbuzuje tak zvláštní dojem.

Je to tak zvláštní že jsem ji od sebe odháněl jen kvůli tomu aby mi sem nikdo nelezl.

Jen kvůli tomu aby se nerozkřiklo že si svůj les nebráním.

Jen kvůli tomu aby nezjistila více.

Když byla zaměřená do rozhovoru sama se sebou zkoumal jsem každý detail jejího obličeje.

„Co takhle si zítra udělat menší procházku?"

Ignoroval jsem co říkala před tím jelikož mě napadlo něco mnohem lepšího, je pravda že ji chci více poznat.

„To zní skvěle"

usmála se.

Nevím jestli má strach.

Nevím jestli cítí odpor.

Nevím jestli cítí tu zvláštní atmosféru pokaždé když se usměje.

„Tak, zítra v pět?"

„Můžu jenom souhlasit"

hřálo mě u srdce že mám kamarádku.

Ashe je jediná kterou si k srdci opravdu připustím.

Šiří z ní čistota a správnost.

Vím že ona je ta která mě ze dne na den nutí měnit názor na ni.

Bruce se nasáčkal vedle její drobné postavy a vyžadoval si pozornost.

„Má tě rád Ashe"

Usmála se a drbala ho za uchem.

Tak jako já tebe.

Že by Liam nebyl zas takový drsňák?