Tenká hranice {L.P} ✔️

6. kapitola-on

„Neuvěříš co se dneska stalo Ashe!" vyjekla s nadšením Jessica na obrazovce.

„Nemám tušení" usmála jsem se a dále si lakovala nehty.

„Dnes k nám přišla nová pracovnice jen o pár let starší než ty"

udělala napínavou mezeru a zanedlouho opět pokračovala.

„Hodně nám zlepšila průměr!"

Sdílela jsem její nadšení, znamená to tedy že se brzy budu moct vrátit domů

„to je skvělé, opravdu!" rozmáchla jsem rukama kolem sebe a nechala si zaschnout lak.

„Znamená to něco i pro mě?" dodala jsem potichu.

„To nevím, prý by ti to měli oznámit až na úřadu" mykla rameny s pocitem že se tam dnes chystám.

„Možná zítra, dnes mám jiné plány"

začala jsem a doufala že se na víc ptát nebude.

„Měla bych se zajímat ale už musím končit, určitě ti ještě zavolám"

rozloučili jsme se a hned když jsem ukončila facetime, oblékla jsem si kabát.

Mám v plánu jít na tu louku, chci mít výhled na krajinu a něco si namalovat.

Vzala jsem si telefon, barvy a stojan s plátnem. Hned na to jsem se rozešla z hotelu. Ano vím, tyhle věci bych si balit na pracovní pobyt brát neměla, ale já si nemohla pomoct.

Můj krok spomalil když jsem se ocitla na prázdné ploše kde nebyla ani noha.

Lidé se bojí hlavně lesu ze kterého kdykoliv může někdo nebo něco vyběhnout, ani se nedivím.

V celku mi to nahání strach ale krása téhle oblasti je neodolatelná.

Rozložila jsem si tu deku a malířské potřeby, nezbylo mi nic jiného než dát se do práce.

Byla to asi hodina co jsem si jen tak malovala. Strach mě přešel ale vrátil se hned když jsem cítila cizí pohled na svých zádech.

Pomalu jsem se otočila směrem k lesu a spatřila vysokou postavu.

Zamračila jsem se a sledovala to místo delší dobu, ten člověk mě postřehl a rozešel se ke mě s doprovodem dvou zvířat.

Pak mi to došlo.

Nechala jsem obraz obrazem, stojan stojanem a barvy barvami. Vzala jsem nohy na ramena a už neměla ani kuráž na to se otočit.

Dvě velké hyeny a jedna děsivá postava.

Nebyl to mýtus, byl to fakt.