Tenká hranice {L.P} ✔️

63. kapitola-problém

Opařeně jsem koukala před sebe na skleničku s modrým okrajem.

On ví kdo jsem, on mě zná.

Položila jsem ruce pod stůl a začala zběsile klikat na tlačítko na mém náramku když jsem si byla jistá že to Liam slyšel.

Začal se smát a já stočila svůj pohled na něj a pak na ikonu na malé obrazovce na mém zápěstí.

uteč, zadní východ a do mého auta.

Nečekala jsem na nic a prudce se rozutekla na dané místo.

„Za ní! Nesmí nám utéct!"

to bylo poslední co jsem od něj slyšela než se za mnou prudce zavřeli dveře od klubu do kterého nikdy už nevkročím.

Nastoupila jsem do auta svého překvapeného přítele a to se hned rozjelo.

Chvíly jsme jen tak mlčky seděli ale já to v sobě neudržela a začala tiše plakat.

Měla jsem strach, měla jsem jen tušení že to špatně dopadne a nebýt Liama?

Nalhávat si že by mi neublížil je tak moc velké klišé..

Všechno jsem to zkazila, asi jsem málo měnila hlas nebo se nechovala dostatečně jako naše fiktivní postava která nám měla zachránit životy.

Simon Cowell chce Liama zabít a bůh ví jestli jsem nebyla na jeho seznamu též, jestli se na mě teď naštve a nechá mě v Londýně, budu děkovat bohu když přežiju.

„Omlouvám se"

vyhrkla jsem ze sebe a snažila se zastavit stálý pláč.

Liam zabočil za nějaký kopec ze kterého šel krásně vidět západ slunce a zastavil.

Nic neříkal, jen vstal a zabouchl za sebou dveře.

Moje otevřel a jemně mi pomohl ven.

Pevně mě objemul a nevypadalo to že se mě chystal pustit.

„Byla jsi skvělá Ashe! Zachránila jsi nás! Neudělala si žádnou chybu, on vlastní firmy po celém Londýně a jednu dokonce ve Švýcarsku, popravdě jsem na tebe pyšný! Děkuji ti!"

Stále jsem nepřetržitě plakala a začala se třást zimou ale mírně se usmála při pocitu bezpečí který mi tak rychle předal.

„Všechno bude v pořádku, slibuji. Najdeme kluky a vrátíme se zpět do Švýcarska, budeš zase šťastná a všechno zůstane při starém"

Utěšoval mě a já ho tiše odbyla.

„Nechci bydlet s Harrym, chci bydlet s tebou"

„V-vážně?"

Pomalu se odtáhl a opřel si jeho čelo o to mé.

„Vím že jsem s ním měla rande, a moc se ti za to omlouvám. Nic k němu necítím, ale to ty přece víš! Chci je zachránit a zároveň ochránit, ale to se mi povede jen tak že si je budu držet dál od těla"