Tenká hranice {L.P} ✔️

32. kapitola-vztek

„Něco-něco jsem řekla!"

vykřikla jsem naštvaným ale rozklepaným hlasem.

„A já se na něco ptal"

Stále se mračil a zadíval se mi do očí.

Uhnula jsem pohledem a dívala se z okna.

„Jak chceš"

špitl a na to prduce šlápl na plyn.

„Chceš nás zabít? proboha!"

přichytila jsem se sedadla a opřela se o opěrku.

„Kde kurva bydlí!"

Byl tak naštvaný když jsem mu neřekla jednu ulici a pár čísel.

„Co tě žere? Že jsem si zašla na rande? že mě má Harry rád? O co ti jde? Vždyť jsme skvělý přátelé a i kdyby jsme byli něco víc tobě do toho nic není!"

V tom se rychle zastavil.

„Jo, máš pravdu. Nemám na co žárlit"

cítila jsem tu bolest u srdce.

skoro šeptal a vystoupil.

Nechal mě tu.

Na opuštěném parkovišti.

Se strachem.

Nechápavostí.

A hlavně s polomrtvým člověkem v kufru.

Vystoupila jsem a zbaběle utekla.

Nevím co jsem si myslela.

Nevím co si myslel on.

Prostě jsem se vypařila.

Vzbudil mě zvuk klepání na dveře kolem osmé hodiny ráno.

Protáhla jsem se a vstala z pohodlné postele.

Přehodila jsem přes sebe župan který se válel na zemi a otevřela.

„Ahoj Harry, co potřebuješ?"

hrála jsem si na neviňátko ale uvnitř jsem křičela.

Vypadal strašne zmateně.

Kruhy pod očima, a Nechápavost v nich.

„Ráno jsem se probudil v kufru auta, nechápu proč"

nervózně se zasmál.

„Trochu jsi pil, tak jsi řekl že přespíš v autě"

vymyslela jsem první lež která mě napadla a on jen kývl hlavou.

„Aha, tak to se moc omlouvám jestli jsem něco pokazil, nebo tak.. já vážně nechtěl"

„Ale naopak jsem chtěl abys věděla že včerejšek s tebou byl fajn"

Usmál se a já taky.

„Co třeba kino?"

„I dvě"

ráda s ním trávím můj čas.

„Tak tě vyzvednu v šest?"

Pohlédla jsem na hodiny za sebou a kývla hlavou.

„Tak v šest, měj se"

pokračoval a odešel.

Zaklapla jsem dveře a nachystala se na menší výlet do lesa.