Tenká hranice {L.P} ✔️

64. kapitola-zdroj

Probudila jsem se v schátralé, ale přesto už čisté chatě a s úsměvem se otočila na druhou stranu postele na které komicky spal Liam.

Vlasy měl rozházené na všechny strany a víčka se mu mírně chvěla pokaždé když vydechl nebo si něco zmateně zamumlal.

Pomalu jsem vstala a vydala se do kuchyně která svou čistotou zářila.

Úplně přesně si pamatuji jak jsem to tu celé uklidila, mezitím co Liam vymýšlel celou tu situaci s Anastasii a vším tím kolem.

Koho by napadlo že to bude tak mazaný plán ale on nás i přes to všechno prokoukne huh?

Jediné co mě mrzí je to že jsem z něj nestačila dostat kde kluci jsou.

Mám o ně obrovský strach který se jeví víc a víc.

Postavila jsem vodu na čaj a vytáhla z poliček dva hrnky které vypadali jako nové, umístila jsem do nich dva pytlíky s růžovým nádechem semínek a vytáhla z lednice dva toasty které jsem včera pilně připravovala.

Hned na to jsem se rozešla do koupelny a hodila si tu nejrychlejší sprchu mého života.

Vyfénovala jsem si vlasy, vyčistila zuby a hlavně se převlékla do čistého oblečení.

Vrátila jsem se tedy do kuchyně a usmála se při pohledu na Liama který žužlal toast a objímal polštář.

Teď nepřipomínal nic špatného, jen něco roztomilého.

Když mě spatřil tak poklepal na místo vedle sebe a já si přisedla na kožený gauč.

„Dnešní plán dne?"

Načala jsem konverzaci a upila si z hrnku který přemístil na konferenční stolek.

„Získal jsem data které jsem stahoval celou noc o tom kde kluci jsou"

„Nenapínej mě"

Pohrozila jsem mu prstem a on se zasmál.

„Simon je drží v prázdné továrně, našel jsem záznamy z kamery která ke kupodivu ještě funkční"

„Krom barelů s kyselinou je tam jedna místnost která kdysi patřila její výrobě. Teď je ale prázdná a jsou tam jen matrace. Dostávají najíst a někdy taky pořádný výprask když se snaží utéct"

„Zní to jednoduše ale všude kolem jsou stráže, budu tě muset něco málo přiučit"